Při čtení údajů o míře nezaměstnanosti čerstvých absolventů vysokých škol si člověk položí více otázek, než na kolik jich najde odpověď. Pro jednotlivé vysoké školy a jejich fakulty jsou tyto údaje k nalezení na straně 17 (18. strana PDF) nové zprávy SVP.
Jako tažní ptáci vrací se každý rok téma počtu přihlášek na střední školy. Posledních deset let to za éry různých ministrů byly přihlášky 2, 1, 3 a nyní se zřejmě připravuje návrat ke dvěma. Nebylo by lepší než slepě bloudit v kruzích zvednou hlavu, otevřít oči a podívat se co se děje v zahraničí?
O úrovni české vědy (myslím zde základní výzkum) v porovnání se světem a o jeho přínosu k celosvětovému poznání toho víme zatraceně málo. Je to paradoxní, dává-li na to stát každoročně skoro dvacet miliard korun. V Česku je prostě stále zvykem se raději po výsledcích státního snažení moc neptat. Není to ale pouze případ výsledků výzkumu. Stačí se podívat, jak málo si stát ověřuje dosahované výsledky ve školství nebo v aktivní politice zaměstnanosti. Jako bychom se báli, že se něco nepříjemného dozvíme a ještě se budeme nuceni nad něčím možná nepříjemným zamýšlet.
Politická válka o výši deficitu rozpočtu zřejmě skončí bitvou o mateřskou - tedy o výši dávek, které budou ženy dostávat během 28 týdnů mateřství*. Od nového roku totiž mateřská poklesla o více než 20%. Změnu schválila sněmovna na podzim během hlasovací mašinerie aniž si to většina poslanců uvědomila. Když se to provalilo, chytly se některé strany (ČSSD, KDU-ČSL a trochu i SZ) za hlavu a na nejbližší schůzi sněmovny hodlají věc napravit. Na rozdíl od nekonečné řady dalších rozhazovačných návrhů má tento hlavu a patu. Mateřská totiž ve své podstatě nejsou dávky, ale pojistné plnění. Za každého totiž z hrubé mzdy zaměstnavatel státu povinně odvádí 2,3 procenta a z vybraných peněz se vyplácí mateřská a nemocenská. Žena, která před mateřskou dostatečně dlouho nepracovala a žádné pojistné neodváděla, na žádnou mateřskou přirozeně nárok nemá.
Skokové snížení mateřské o 20 procent je jakoby vám pojišťovna řekla: "bohužel, za vaše pojištěné ukradené auto vám od nového roku dáme o 20 procent méně než máte ve smlouvě, protože se nám poslední měsíce nějak nedaří". Pravda, objem odváděného pojistného v posledním roce v důsledku krize poklesl s tím jak klesal objem vyplacených mezd. Ale ženy, které letos půjdou na mateřskou, si pojistné poctivě platily dávno předtím než krize přišla a budou ho platit i poté až čas odvane krizi i jejich mateřství.
Tak prudkým snížením mateřské byl porušen princip pojištění. Lze namítnout, že vážnost situace si tak mimořádný krok prostě vyžadovala. Oponuji, že kdyby byla situace skutečně tak vážná, měl by býval stejný pokles postihnout i další výplaty ze sociálního pojištění, tedy nemocenskou a důchody. Tam se však žádný takový pokles neodehrál. Ještě je možné, že mateřská byla původně nastavena příliš vysoká než odpovídalo pojistným sazbám. Potom by snad snížení dávalo smysl. Ale snížení o 20 procent tak nikdy nikým nebylo presentováno a sněmovnou prošlo jako obyčejné úsporné opatření v době krize.
Jedovatá směs ekonomické krize a politických zmatků nás dovedla do absurdní situace. Zodpovědná a nepopulistická snaha bránit dalšímu prohlubování obrovského deficitu se scvrkla na oponenturu zodpovědné nápravy hloupé chyby. Ze zorného pole přitom v tichosti mizí nekonečná zákoutí státního rozpočtu, kde by se šetřit mohlo a mělo. Přetahovaná mezi táborem bránícím zvyšování deficitu a táborem prosazujícím nápravu průšvihu s mateřskou tak zřejmě skončí po lipanském způsobu - ať vyhraje jedna či druhá strana, bude to špatně. Bojovat by se mělo o jiné věci.