Jsem jenom chlap

V tramvaji číslo dvacet tři jsem čerpal denní dávku nepotřebných informací z novin, ale zprávy v okurkové sezoně mě moc nebavily, a navíc se dvě dámy středního věku sedící na sedadlech pode mnou vehementně pustily do odhalování různých, většinou nelichotivých vlastností svých manželů.
„Je to jen chlap,“ uzavřela svou výpověď jedna z nich a myslela to zřejmě naprosto vážně.

Více »

Čína není nejúspěšnější!

Bahamy, Jamaica a Island zvítězily na olympiádě výrazně před Čínou, USA a Ruskem... Tabulku pro jiný pohled jsem si udělal nejprve pro sebe, ale třeba Vás to bude, milí čtenáři, taky bavit. Stačilo najít statistiku o počtu obyvatel v zemích jednotlivých účastníků olympiády a počtu medailí, které získaly. A hleďme - všechno vypadá jinak:-) Dvacet tři milionů Číňanů - jedna medaile! Naproti tomu stačilo 155 000 občanů Baham! Vypovídá to o něčem nebo je to jen hra?

Více »

A co vy? Jak se máte?

Nejhorší je, když člověk začíná stárnout takovým nehezkým způsobem – stává se z něho puntičkář a hnidopich, co chvíli se rozčílí nad úplně nepodstatnou maličkostí, znechutí ho nějaká blbina...
Já třeba začínám mít pocit, že neumím „být za nic rád“. Ne že bych neměl z ničeho radost, té mám dost – například že je jaro; a ne že bych se už neuměl radovat, naopak, raduju se třeba, že Praha je pěkné město... „Být rád“ pořád ještě naštěstí dokážu, ale mám teď v hlavě nějaký detektor a ten mě každou chvíli upozorní, že kdosi tvrdí, že je rád „za něco“. A já mu pak puntičkářsky přestávám tuhle radost přát a stává se ze mě morous. Kdo sem, milí Češi, tenhle ošklivý slovní obrat zavlekl? Kdo tím znemožňuje našim spoluobčanům, aby byli, jak jim předepisuje jejich gramatika, docela normálně rádi? Proč mají být pořád rádi jen za něco? Snad to proboha není důsledek toho, že (jak se říká) „všechno je za něco“ neboli „nic není zadarmo“? Aspoň kousek čiré, nezávislé radosti by si přece mohl člověk v tomhle světě dopřát...

Více »

Zprávy z výkladní skříně

Ruské malované panenky, kterým se říká matrjošky, si pamatuju už z dětství. Rodiče mi je přivezli z Moskvy nebo z Leningradu. Největší dřevěnou panenku člověk otevřel a v ní byla menší, v té zas našel další, ještě menší, a tak dále, až k té, v níž už nebylo nic... Pořád mi tak trochu uniká, jaký že symbol tahle hračka vlastně představuje, i když něco to určitě znamená.

Více »

Moc se nám nesmějte

Volali mi z televize, že prý mě zvou do jakéhosi vzpomínkového pořadu na rok 1968. Řekli mi, že tam budu ze všech pamětníků nejmladší. „Taková nabídka se neodmítá,“ zasmál jsem se. „Už proto, že nejmladší jsem už dlouho nikde nebyl...“

Více »

Přepadení

Slunce pražilo a kousek za Prahou stálo na okraji silnice bílé omlácené auto bez označení původu země, z níž pochází majitel. Ten stál o kus blíž a mával rukama.
Zastavit, nebo nezastavit? Co když ten člověk opravdu potřebuje pomoc, ale já projedu s tou hromadou železa značky Opel kolem a budu se dívat na druhou stranu?

Více »

Střepy na cestě

Ve švédském městečku Borgholm se jednoho letního rána vracíme s kamarádkou Evou z tenisu. Eva tady bydlí a je členkou klubu, v němž hrával i švédský král. Hlasitě hodnotíme naše hráčské výkony a děláme si plány na co nejlepší využití prázdninového dne. Mezi řečí se Eva najednou sehne a zvedne rozbitou lahev, kterou kdosi odhodil na chodník. Dá ji do odpadkového koše a pokračuje v hovoru. Když se jí po půlhodině zeptám, proč tu lahev zvedla, nevzpomíná si, že by něco takového udělala. A nechápe ani, proč se na to ptám.

Více »

PRÁZDNINY SE ŽENAMI /15/ Táňa

POTŘETÍ?

Každý z nás má někde toho pravého
Kterého jednou potká
Toho pravého toho jediného…

Jehož vůně nám v hlavě způsobí výbuch
Jehož molekuly vyvolají invazi
Jehož kůže se nám zaryje pod kůži
Jehož hlas otevře skálu v nás

Táňa ho jednou málem potkala
V metru když si četla Malého prince
Zrovna se ale do knížky dívala
A Malý princ právě něco řekl
Co umí říct jen on…

Podruhé šel kolem zabrán do hovoru
A ona na něj bezděky pohlédla
V tu chvíli moucha s níž byla smluvena
Chtěla bzučet: Je to on! Je to On!
Jenže se nějak zadrhla…

PRÁZDNINY SE ŽENAMI /14/ Anežka

BANÁLNÍ PŘÍBĚH

Anežka není odpoledne doma
Marně jí dcera klepe na dveře
Je na hřbitově jako obyčejně
Vrátí se kolem večeře

Jedině tam se cítí trochu v klidu
Zalije kytky Vzkřísí plamen svíčky
I nápis přetře A pak - po úklidu -
Postává mlčky s přivřenými víčky…

V posledních letech vždycky usnul v křesle
Když přišel večer pozdě z procházky
Nikdy jí neprozradil proč se tváří sklesle
Zůstaly po něm jenom otázky…

Není to žádný nedopsaný román
Ba ani námět k opeře
To jenom Anežka už vůbec není doma
A dcera marně klepe na dveře

PRÁZDNINY SE ŽENAMI /13/ Ema

NORMÁLNÍ HOLKA

Ema je normální holka
Jenom si nekupuje časopisy pro normální holky
Většinou si čte knížky
Snaží se dívat na svět aspoň trochu z výšky

Je to normální holka
Jen neposlouchá muziku pro normální holky
Většinou si zpívá sama
Nějakou divnou píseň která není známá

Normální filmy – to jsou pro ni muka
Někdo se normálně baví a ona přitom usne
Nemůže potkat normálního kluka
Normální chování jí často nepřipadá vkusné

Ema je normální holka
S normální odpovědí na otázku se nespokojí
Je to normální holka
To radši prochodí noc v parku nebo po pokoji

Je to normální holka
Někdy se vznáší tam kde jiní chodí pěšky
Je to normální holka
Jen o ní kdekdo říká: Ta to má těžký!

PRÁZDNINY SE ŽENAMI /12/ Helena

APOKALYPSA

Helena otvírá oči
Leží jak písečná duna
Za oknem studená luna
Vedle pod přikrývkou
Oddychuje otočen zády
Bezvládný obr Atlas

Přes den má na bedrech
Klenbu nebes
Zkus na něj nešetrně sáhnout
Nebe se zřítí k zemi
A bude konec světa…

Helena zavírá oči
Pomalu přichází na ples
Tam sám Hérakles
Se lví kůží kolem boků
S ohnivým oštěpem v ruce
Sebevědomý mladý Bůh

Sklání se k jejímu klínu
Jen nevykřiknout!
Zkus na něj opatrně sáhnout
Země se zřítí k nebi
A bude konec světa…

Helena otvírá oči…

PRÁZDNINY SE ŽENAMI /11/ Květa

BOHYNĚ KUCHYNĚ

Květa - bohyně kuchyně
Královna lednice
Hraběnka špajzu
Její vlasové nudličky v polévce
Jsou nestoudnější než španělské mušky

Svými omáčkami by zaplavila náměstí
Řidiči šťastně tonoucí by vyplavávali
Jedině pro další knedlíky

Květa – bohyně kuchyně
Svými koláči by potlačila všechny vzpoury
Její nádivka je vyznamenáním za statečnost
A její závin nejlepším fáčem na rány

Vánoce přicházejí jen kvůli jejímu cukroví
Kdo od ní někdy ochutná kapra načerno
Odejde od rodiny

Květa – bohyně kuchyně
Největší nebezpečí pro intelektuálky celé planety
Spojily by se proti ní a utvořily kluby
Kdyby ji znaly

Za den by dokázala
Vyžehlit plochu Kennedyho letiště
Nakrmit Indii
Vyluxovat Saharu
Vycídit slumy v Riu

Květa - nejlepší vojevůdce nikdy nekončící bitvy
Navečer po západu slunce
Útěrkou na nádobí setře
Poslední kapky z kuchyňské linky…

PRÁZDNINY SE ŽENAMI /10/ Šárka

V ČERNOBÍLÉM VESMÍRU

Šárka hraje šachy
Podle pevných pravidel
Každý je přece zná –
Král je nejdůležitější figura
Ale nejsilnější je dáma

Šárka hraje šachy
V černobílém vesmíru
Kde přeskakují jedině koně

Jenomže život žádná taková pravidla nemá
A když pak vystoupí ze svých šedesáti čtyř polí
Všude samá šedá zóna
Králové nikde
Dámy s pomatenými hodnotami
Střelci s granáty jimiž rozmetají sami sebe
A navíc figurky které si hrají své vlastní hry –
Tajné služby
Šedé mory
Zápasy ve volném stylu
Klamy reklamy

Šárka hraje šachy
Podle pevných pravidel
Každý je přece zná
Přemýšlí dlouho nad každým tahem
A nad pravidly ji nenapadne váhat

Šárka hraje šachy
Studuje staré velmistry
Lačně se noří do pradávných záhad…

PRÁZDNINY SE ŽENAMI /9/ Anna

ANNA A JEJÍ VĚŠÁCI

Anna má svoje věšáky
Věšáci mají svou Annu
Dělí se s ní o své bolesti
Nesobecky vyprávějí celé noci
O sobě

Anna v mrazivé noci
Na zastávce autobusu který nejede
Telefon v ruce
Věšáci jí do ucha vzdychají
Svá milovaná slova slova slova

Vyhrožují skoky z okna
Manifestují rozvraty
Vzdávají se osudu
Odcházejí z domova
Mávají výpověďmi
Odjíždějí daleko
Chystají se do kláštera
Mají zlé sny
Drží diety
Nevědí jak dál

Anna je vždycky vyslechne
Do nekonečného konce
Opatrně zkouší lepit střepy
Rozmotávat klubka
Odstraňovat nášlapné miny

Věšáci šťastně zavěšeni
S obdivem opakují:
Ty jsi tak silná!
Ty jsi tak jiná!
Ty vydržíš všechno!



Řekla by: To není pravda!
Tuší však že nemá komu
Nejradši by si zacpala uši
A stejně nakonec udělá
To co se od ní tak čeká…

Anna a její věšáci
Věšáci a jejich Anna!
Ta je tak silná
Ta je tak jiná
Ta vydrží všechno…

PRÁZDNINY SE ŽENAMI /8/ Markéta

MARKÉTA

Markéta uhodla
Ten správný prací prášek
Vyhrála v soutěži
Krabici

Bylo to moc dobře -
Doposud měla smůlu
Ztratila například rodiče
Ještě v raném dětství...

Vítězství v soutěži
To je ta pravá náplast
Na to co musela
Prožít

Zdá se že všechno se
Obrací k dobrému -
Markéta kupuje losy

Markéta si věří!

PRÁZDNINY SE ŽENAMI /7/ Kamila

NENÍ TAK BOHATÁ

Kamila není tak bohatá
Dlouho jí trvalo než jí to došlo:

Zbožňovala slova jako
Likvidace
Výprodeje
Secondhandy
Akce –
Zajímalo ji zboží co už prošlo

Dopisovala si se všemi kdo něco nabízeli
Sbírala kupóny
Stírala losy
Volala do rádií
Hrávala každou hru o cosi…

A tak si sehnala i manžela
Se slevou za výlety na ryby
(Jinak prý naprosto bez chyby)

Kamila sotva však tušila
Že tvrdne celé dny u vody
Tak jako nefunkční golem
A že si nevšímá ani těch nápisů
Na víčkách nevratných lahví
Plovoucích co chvíli kolem…

Teď teprv Kamila zjistila
(Dost pozdě ale přeci)
Že zkrátka není tak bohatá
Aby si mohla kupovat levné věci…

PRÁZDNINY SE ŽENAMI /6/ Štěpánka

O DOVOLENÉ

Štěpánka má dovolenou
Bruslí mezi plenami a hrnci
Surfuje žehličkou po prkně
Plave když vytírá koupelnu

Dělá si výlety za nákupy
Do kina chodí ve snu
Na nic se sice nedodívá do konce
Ale zase to má zdarma

Opaluje se nad sporákem
Poslouchá muziku kdykoli dítě křikne
Navštěvuje módní přehlídky
V prádelníku

Občas do toho telefon:
Tak jak se pořád máš?
O dovolené…
To bych taky brala

Štěpánka má dovolenou
Hraje lakros s naběračkou
Golf se smetákem v ložnici
Kriket s koštětem v chodbě

Cestuje do poradny
Odpoledne se projíždí
S kočárem v parku
A hned pak zase domů

Než se On vrátí z práce:
Miláčku co jsi celý den dělala?
Obejme ji a položí jí do klína
Svou unavenou hlavu

Občas do toho telefon:
Tak jak se pořád máš?
O dovolené…
To bych taky brala…

Ten bezelstný malý zázrak
Střed vesmíru
Ten sladký bílý trpaslík
Ji pomalu a nelítostně
Svou gravitační silou
Vtahuje do sebe…

PRÁZDNINY SE ŽENAMI /5/ Eva

UPROSTŘED NOCI

Uprostřed noci
Těsně po třicítce
Končí Eva náhle s dietou
Ne že by toužila být tlustá
Bude však konečně žít
Podle svého gusta!

A chlapi ať už se do ničeho nepletou!

Uprostřed noci
Pohled do zrcadla
Cítí tu změnu k níž se schyluje
Není to žádný zásah bleskem
Přesně však cítí
Koho miluje

A chlapi ať už se do ničeho nepletou!

Taková láska
To chce zkušenosti
A taky dávku odvahy
A jemný cit
Být sama sobě oporou
Nelhat si
Nenudit se
Nezklamat se
Nežárlit

Uprostřed noci
Těsně po třicítce
Končí Eva náhle s dietou
Není to lehké rozhodnutí
Bude však konečně žít
Podle své chuti

A chlapi ať už se do ničeho nepletou!