Jan Štern

16. 01.

Chceme, aby s námi bylo jednáno s úctou

Jan Štern Přečteno 2734 krát

Film Kena Loache "Já, Daniel Blake" vypráví příběh o člověku, který se po
infarktu snaží dostat od státu podporu, aby mohl přežít. Doktoři mu zakázali
pracovat, jinak umře, avšak úřady mu to nechtěly uvěřit a neustále ho chytali do pastí různých kontrol, posudků a nesmyslných byrokratických předpisů. Na konci filmu umírá právě na další infarkt, před nímž ho doktoři tak varovali, aniž by se podpory, na níž měl samozřejmě nárok, dočkal.

Film není ani tak o marnosti boje s nelidskou byrokracií, jako o ponižování důstojnosti člověka. Člověka neponižují jen státní byrokraté a jejich absurdní předpisy, člověka šikanou a zvůlí ponižují v práci arogantní šéfové, ponižují ho velké korporace, které zneužívají svého dominantního postavení, ponižují ho mocní a bohatí, kteří svojí chamtivostí ničí jeho přirozený svět.

Na pohřbu Daniela Blaka přečte jeho kamarádka slova, které chtěl říct před odvolací komisí, jejíhož jednání už se nedožil:

Nejsem klient, zákazník ani uživatel služby
Nejsem flákač, gauner, žebrák ani zloděj.
Nejsem číslo pojištěnce ani bod na obrazovce.
Vždycky jsem všechno splatil do poslední pence
a jsem na to hrdý.
Před nikým se nehrbím. Bližnímu se dívám do očí
a snažím se mu pomáhat.
Nechci milodary a nežádám o ně.
Jmenuji se Daniel Blake.
Jsem člověk, nejsem pes.
Dožaduji se lidských práv.
Chci abyste se mnou jednali s úctou.
Já, Daniel Blake, jsem občan.
Nic víc a nic míň.

Daniel Blake vyjádřil to, co nejvíc dnes lidem chybí, úcta a respekt od ostatních, zejména od státu, od úředníků, politiků, zaměstnavatelů, prostě od všech. Bez vzájemné úcty a respektu se stejně dobrá politika a správa věcí veřejných nedá dělat. Bez vzájemné úcty a respektu se nedá žít.
Myslím, že by nebylo od věci doplnit naší ústavu o článek 15:
My občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku chceme, aby s námi bylo jednáno s úctou.

08. 01.

Česko je nejhorší v Evropě, ačkoliv se covidová opatření od ostatních států příliš neliší.

Jan Štern Přečteno 4296 krát

Otázkou je, jak je to možné. Je na to jediná odpověď: lidi v Česku na dodržování covidových opatření kašlou nejvíc v Evropě. Je to výsledek nejen bezohlednosti a lhostejnosti vrostlé do naší společnosti, ale i zběsilé kampaně různých avanturistů, demagogů a bláznů, kteří nás neustále přesvědčují, že o nic nejde, že roušky jsou ohrožením naší svobody a že očkování je na nic, akorát tak člověka postihnou vedlejší účinky.

Určitě dalším důvodem bude malá důvěra veřejnosti ve stávající vládu - pokud vládě lidé nevěří, pak jí nebudou věřit ani opatření, která vyhlašují. Vláda nebyla schopna mobilizovat dostatečně široký sbor vědců, kteří by byli stále na očích a vysvětlovali lidem co se v té dané chvíli děje a co by danou situaci řešilo. Například ve Švédsku je vše pouze v rovině doporučení a lidé to všechno dodržují nejen proto, že ve Švédsku je jiná kulturní mentalita než u nás, ale také proto, že ta doporučení jdou z úst respektovaných vědců a odborníků (celou dobu těch stejných).

Nicméně při všech nedostatcích, které zvládání covidové krize doprovází, u mě budí úžas, že jsou lidé, kteří doslova běsní proti rozumným opatřením, které zavádějí všechny státy, kteří zpochybňují nebezpečnost covidu v době, kdy počet obětí covidu dosahuje téměř 13 tisíc a krematoria nestačí spalovat těla zemřelých, a kteří bojují proti očkování, které je jedinou zbraní proti této nemoci. Napsal jsem už jednou ve svém blogu, že zde funguje něco jako boj za svobodu k bezohlednosti, a musím říct, že situace se v tomto ohledu jen zhoršuje.

Archiv článků: leden 2021

Chceme, aby s námi bylo jednáno s úctou

Česko je nejhorší v Evropě, ačkoliv se covidová opatření od ostatních států příliš neliší.

Blogeři abecedně