Švýcarští vyšetřovatelé prokázali, že 350 milionů korun z rozkradených prostředků Mostecké uhelné společnosti bylo v roce 2002-2003 použito na koupi koncernu Škoda Holding. V té době byl Jiří Rusnok ministrem průmyslu a obchodu a Martin Pecina jeho náměstkem. Bez mrknutí oka schválili prodej státního podílu v plzeňské Škodovce společnosti Appian, o které po varování diplomatů i BIS nemohli nevědět, že jde pouze o podvodnou schránku.
Vážení čtenáři,
je mi ctí, že mohu na tomto místě zveřejnit nezkrácenou verzi mimořádně zajímavé úvahy Ivana Ryndy o stavu současné české politiky. Děkuji editoru za svolení umístit ji na tomto blogu, a Vám přeji zajímavé čtení a zdvořilou diskuzi "ad rem" - tedy k věci...
Jan Urban
Miloš Zeman předvedl jeden z nejslabších výkonů svojí kariéry a očekávaná myš horou zrozená se jmenuje Jiří Rusnok. Prezidentův projev při jmenování úřednického premiéra byl shrnutím celé operace – nejčastějším slovem bylo „já“ – slíbil jsem, udělal jsem, vyslovil jsem, podnikl jsem, utíral jsem se… atd, atd. Pak ještě bezelstně prozradil, že jediné, o co mu šlo, bylo vyprovokovat předčasné volby, protože doufal, že se Sněmovna po takovém naschválu jemu natruc rozpustí sama. A že mu to až do včerejška vycházelo, protože mu paní Karolína Peake říkala, že jejích osm poslanců dnešní koalici nepodpoří. Stal se opak a prezident Jájá Zeman je i se svým oblíbencem, alespoň na chvíli, poněkud sám.
Malá poznámka k panu červnovému premiérovi. Zeman ho považuje za „nejlepšího ministra financí v historii“. S prominutím – byl ministrem financí ve vládě Miloše Zemana pouze patnáct měsíců – od 13.dubna 2001 do 12.července 2002. Připravoval pouze jediný rozpočet, který v době konjunktury skončil se schodkem 46,2 miliardy korun, a odstartoval volební uplácení, rovné šílenství – schodek roku 2003 už byl 111,6 miliardy….
Tato rvačka by byla zcela zbytečná a škodlivá, kdyby se nedalo čekat, že ČSSD a komunisté prezidenta nakonec podpoří. Sociální demokracie se pod Zemanovým tlakem štěpí a její vedení je už natolik slabé, že nakonec ustoupí. Uslyšíme určitě spoustu řečí o zájmech země, ale na konci tunelu zde bude nejspíše Rusnokova soc-dem vláda s podporou komunistů. Potěš nás nebesa.
Jedinou další možností jsou nové volby - jinak řečeno útěk dopředu - a po nich s největší pravděpodobností opět sociálně demokratická vláda bez pozitivního programu s podporou komunistů. Potěš nás nebesa - opět - což neubírá vůbec nic na platnosti mnohého z jejich kritiky koalice. Hlavně, že madame Klausová bude konečně v Bratislavě velvyslankyní. Jak pravil Jájá - sliby se mají plnit - ať to stojí, co chce.
Jana Nagyová může být vinna ze stokrát horších činů, než za které byla obviněna, ale pořád je to žena. To, že ji před televizními kamerami vede do auta o hlavu větší policista, který ji drží za kliku na zádech zvláštního opasku, ke kterému jsou řetízkem přichycena pouta, přezdívá se mu „medvěd“, není jen zbytečné – je to nechutné. V kulturní zemi by ji vedla policistka – a určitě bez „medvěda“. V Ostravě policistka přítomna byla – nesla si do stejného auta papíry. Ten zásadní rozdíl je obsažen v dva tisíce let starém přísloví ze starého Říma – I kdyby to dovoloval zákon, nedovolí to stud.
Diskuze o totalitě
Není pozitivně směřujících totalit, jako není dobrého ďábla. Stačí, když dobře organizovaná skupina ovládne společnost strachem nebo nenávistí k jakkoliv definovanému nepříteli. V obou případech jde kritické myšlení, a s ním i demokracie, stranou. Smysl parlamentu, svobody vyjádřeného názoru a voleb je oslabován k nule, přestože „režim“ s velkou pečlivostí udržuje jejich formální rituál, zbavený obsahu, při životě. Namísto hledání koncensu je nastoleno vylučování nestejných. Vítězí otevřeně nedemokratické zákulisní tahy, a v nich ten mocensky silnější a bezohlednější. A je zcela nepodstatné, zda je totalitu možné popsat jako násilnou diktaturu jedné ideologie či strany, reakci na tlak agresora zvnějšku, jako tomu bylo v době československé Druhé republiky, nebo zda je převlečená za pseudorevoluční výdobytek „dočasně omezené plurality“ Národní fronty roku 1945.
Jen těžko lze vymyslet trapnější scénku, než kterou zinscenoval šéf pražské ODS v sobotu na Kampě. Nechal se vyfotit u zahloubeného – v té chvíli už stoupající řekou zaplavovaného dlážděného sjezdu k Vltavě vedle Kaiserštejnského paláce. Na videu jsou vidět hasiči, kteří v zapuštěném sjezdu montují mobilní stěny – po kolena ve vodě. I na fotkách je vidět, že další dvě stojky už stojí na rovině ještě nezaplavené náplavky. Docent Svoboda ale okamžitě začal hřímat, že protipovodňové zábrany se začaly stavět pozdě, a že on tomu rozumí, protože – ještě jako primátor - byl na všech protipovodňových cvičeních. A stará dobrá ODS se za ním hned semkla – Boris Šťastný, Jana Černochová, kmotrovští starostové městských částí… Všechno je špatně, a za nás bylo líp…