Pokud bude přijata Lisabonská smlouva, pravomoci Evropského parlamentu se oproti současnému stavu ještě zvýší. Nepřeji si to, ani po tom nevolám. Než přibírat nové kompetence, měl by se napřed Evropský parlament lépe naučit využívat ty stávající. Nicméně pokud se tak stane, je třeba zdůraznit jednu věc. Evropský parlament je instituce, permanentně ovládaná tichou velkou koalicí mezi dvěma největšími frakcemi - evropských lidovců (EPP) a evropských socialistů (PSE). Tyto dvě frakce mezi sebou svádí virtuální ideologický souboj, ale na představách o budoucí podobě EU se vždy shodnou. Utápějí se v padesát let starých poválečných představách o evropské integraci.
Návštěvu amerického prezidenta a jeho dlouho očekávanou „evropskou řeč roku“ mediálně trochu zastínilo jak řešení české vládní krize, tak severokorejský incident s vypuštěním rakety dlouhého doletu. Právě proto stojí za to se k jeho projevu s odstupem ještě jednou vrátit. Barack Obama věnoval překvapivě mnoho prostoru tématům české historie, odkazu prvního československého prezidenta Masaryka a geniu loci Prahy. V tomto smyslu byla jeho řeč určitou výzvou našemu intelektuálnímu prostředí, které se zdá být po většinu času ovládáno jakýmsi komplexem méněcennosti. Stačí se podívat do některých zde přítomných blogů (Palatová).
Ne, nejde o toho známého českého parlamentního "medvěda", který se ve skutečnosti jmenuje rozpočtová rezerva a na konci roku si jej poslanci porcují do svých domovských regionů. Tento "evropský" medvěd má podobu několika důležitých funkcí v institucích EU, o něž se teď právě začíná svádět líté strategické utkání.