Pojem „skutečný majitel“, který je obsažen ve dvou směrnicích EU o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu a následně v našem zákoně o evidenci skutečných majitelů, nám byl čert dlužen. Drtivá většina politiků i novinářů nechápe jeho skutečný obsah a tvrdí o něm a o našem zákoně, který ho používá, nesmysly a hlouposti. V rámci svatého boje proti Babišovi se senátoři vedení Lukášem Wagenknechtem dokonce rozhodli znásilnit zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Nabízím proto všem senátorům a novinářům pokračování rychlokurzu o skutečných majitelích, jehož první část je zde.

Nejdříve jako ilustraci zmatené novinařiny a nesmyslných tvrzení, okomentuji několik odstavců z článku Jana Horáka Miliardy potečou dál. Poslanci ANO a SPD rozhodli, že stát si na Agrofert neposvítí a pak se zaměřím na obsah pozměňovacího návrhu Senátu k poslanecké verzi zákona o skutečných majitelích.


Z článku JH: Evidence skutečných majitelů měla sloužit k tomu, aby měl stát přehled o konečných příjemcích veřejných peněz z dotací a zakázek.

To je první a zásadní omyl pana Horáka mnoha dalších novinářů a politiků. Nejde o získání přehledu o konečných příjemcích veřejných peněz z dotací a zakázek, ale o transpozici směrnic EU 2015/849 a 2018/843 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu do našeho právního řádu. A právě a jenom v kontextu tohoto cíle je třeba chápat obsah pojmu „skutečný majitel“, který vymezuje co nejširší okruh osob, které by se na praní peněz nebo financování terorismu mohly podílet. Náš oficiální překlad anglického výrazu „beneficial owner“, tedy osoba, která má z majetku prospěch, je velmi nešťastný, protože evokuje představu majitele v běžném slova smyslu, daleko vhodnější je slovenský termín „konečný užívateľ výhod“. Ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 je hned v prvním článku uvedeno

Článek 1 1. Cílem této směrnice je předcházet využívání finančního systému Unie k praní peněz a financování terorismu

A pojem „skutečný majitel“ je definovány v článku 3, kter začíná slovy

Pro účely této směrnice se rozumí:
„skutečným majitelem“ fyzická osoba nebo osoby, které v konečném důsledku vlastní nebo kontrolují klienta, nebo fyzická osoba nebo osoby, jejichž jménem se transakce nebo činnost provádí....

Cíl navrhovaného zákonu je podrobně popsán v Důvodové zprávě k zákonu o evidenci skutečných majitelů, kterou by si měl pan Horák a další novináři přečíst dříve než o něm budou psát nesmysly. Transpozice je provedena velice pečlivě a obsahuje mimo jiné i jasnou specifikaci údajů, které budou zveřejněny. O uvedených směrnicích a našem zákonu o evidenci skutečných majitelů jsem napsal dva další blogy, zde a zde.

Aby bylo jasné, proč pojem skutečný majitel ve smyslu oněch směrnic a našeho zákona, má v důsledku skutečnosti, že se jedná výlučně o fyzickou osobu, v řadě případů absurdní obsah, uvedu čtyři příklady týkající se obchodních společností.
• Skutečný majitelem ČEZ je jeho generální ředitel Daniel Beneš a další členové představenstva, nikoliv Česká republika, která drží cca 70 % akcií.
• Stejně tak jsou členové představenstev skutečnými majiteli všech akciových společností, s rozptýlenou akcionářskou strukturou, tj. v případě, že žádný akcionář nemá podíl větší než 25 %.
• Ale pokud jeden akcionář získá více než 25 % podíl akcí, stane se skutečným majitelem rázem on.
• Protože jediným akcionářem společnosti ŠKODA AUTO a.s. je společnost VOLKSWAGEN FINANCE LUXEMBURG S.A., jež je dceřinou společností společnosti VOLKSWAGEN AG, jsou jejími skutečnými majiteli předseda představenstva ŠKODA AUTO a.s. Thomas Schἃfer a další členové představenstva, či možná dokonce Herbert Diess, předseda správní rady Volkswagen AG a další její členové.

Zatímco v případě obchodní společnosti se kritérium pro označení jako skutečný majitel opírá o věcnou povahu vlivu dané osoby na její činnost nebo užitku, který z ní může mít, jsou v případě svěřenských fondů skuteční majitelé dáni pouhým výčtem: zakladatel, svěřenský správce, osoba vykonávající dohled nad správou fondu, obmyšlený nebo jiná fyzická osoba mající nejvyšší faktickou kontrolu nad svěřenským fondem.

Z článku JH::Dvanáct poslanců rozhodlo, že rozdělování peněz nebude pod absolutní kontrolou státu. Právě tolik hlasů chybělo ke schválení senátorské verze návrhu zákona o evidenci skutečných majitelů. Tato varianta by poskytovala záruky, že uchazeč o veřejné peníze se bude muset před státem vlastnicky obnažit. Sněmovna následně přijala původní poslaneckou verzi, jež zvýhodňuje netransparentní firmy.

Aby bylo jasné, že jde o další nesmysl, uvádím doslovné znění článku 42 zákona o evidenci skutečných majitelů

§ 42
Oznámení nesrovnalosti

(1) Má-li orgán veřejné moci důvodně za to, že při výkonu své činnosti zjistil nesrovnalost, oznámí ji soudu příslušnému k zápisu; to neplatí, pokud by oznámení nesrovnalosti mohlo ohrozit činnost orgánu veřejné moci.
(2) Oznámení nesrovnalosti musí být doloženo skutečnostmi nebo písemnostmi, které nesrovnalost osvědčují.
(3) Povinné osoby oznamují nesrovnalost za podmínek stanovených zákonem upravujícím některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

V Důvodové zprávě je k tomuto článku následující komentář Marie Benešové

Lze přitom podotknout, že typickým orgánem veřejné moci zjišťujícím nesrovnalosti nebude sám příslušný soud. Ten totiž v rámci své činnosti toliko provádí zápisy skutečných majitelů na základě návrhu; mimo to však skutečné majitele nezkoumá. Lze předpokládat, že oznámení budou podávat např. správci daně, policie či veřejní zadavatelé.

Čili právě ten orgán veřejné moci, u nějž se bude daný subjekt ucházet o veřejné peníze, má v ruce jasný nástroj jak ověřit, zda údaj o skutečné majiteli uvedený v evidenci odpovídá skutečnosti, pokud tento údaj k něčemu potřebuje. V zákoně je v článcích 42-51 velmi podrobně a pečlivě transponovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843 týkající se možných nesrovnalostí v evidenci skutečných majitelů a jejich odstranění. K tomuto bodu se vrátím v komentáři k senátnímu pozměňovacímu návrhu.

Z článku JH: Například Holding Agrofert, uložený ve svěřenských fondech premiéra Andreje Babiše (ANO), tak bude moct dál čerpat dotace bez toho, aniž by musel bez dalšího odhalit skutečného vlastníka.

Nejen, že pan Horák neví, že dotace nečerpá Agrofert, ale společnosti, které ovládá, například všem dobře známá Pekárna Zelená louka, a, s., ale především zjevně nezná klíčový článek 4c zákona 159/2006. Sb., o střetu zájmů, který stanoví podmínky, za kterých lze žadateli dotace poskytnout a který byl do zákona vložen právě proto, aby znemožnil společnostem Babišova impéria čerpat dotace.

§ 4c

Je zakázáno poskytnout dotaci podle právního předpisu upravujícího rozpočtová pravidla (odkaz na Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů) nebo investiční pobídku podle právního předpisu upravujícího investiční pobídky15) obchodní společnosti, ve které veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti.

Zákon o střetu zájmů tedy jasně stanovuje podmínku, za níž lze společnostem koncernu Agrofert poskytnout dotace. Tato podmínka, v níž pojem „skutečný majitel“ nevystupuje, ovšem neomezuje žadatele o dotaci, toho se vůbec netýká, ale výlučně poskytovatele.

Z článku JH: "Existuje obava, že v případě, že Agrofert neuvede po nabytí účinnosti zákona o evidenci skutečných majitelů v předmětné evidenci Andreje Babiše jako jednoho ze skutečných majitelů, nebude s tím moci poskytovatel veřejných peněz nic dělat," sdělil Aktuálně.cz Lukáš Kraus z právnické firmy Frank Bold a současně analytik z protikorupční platformy Rekonstrukce státu.
Poskytovatel dotace by sice mohl jít s Agrofertem do střetu, ale holding by hrál s nadsázkou řečeno přesilovku. Podle zákona nemusí nepravdivé údaje opravit. Pak by zbýval úředníkovi coby poslední instance soud. "Buď se premiér konečně přizná k ovládání stovek svých společností, nejen svěřenských fondů, nebo nás čekají právní spory u každé z nich zvlášť," říká právník Dupák z Transparency.

Krásná ilustrace toho, jak si Rekonstrukce státu a Transparency International představují právní stát. Pánové Kraus a Dupák prostě vědí, že Andrej Babiš je skutečným majitelem Agrofertu, i když to ze zákona o evidenci skutečných majitelů neplyne a žádný náš soud takto nerozhodl. A skutečnost, že by o tom měl rozhodnout soud, zjevně považují za zbytečné obtěžování. Navíc pánové si protiřečí, podle pana Krause poskytovatel s tím, že Agrofert neuvede Babiše jako skutečného majitele, „nebude moci nic dělat“, zatímco podle pana Dupáka ano, ale holt to bude muset řešit soud. A oba pánové také nechápou, že nejde o to, co napíše do evidence skutečných majitelů Agrofert, ale co tam napíše například Pekárna Zelená louka nebo Lovochemie.


Celá debata kolem skutečných majitelů je přitom zcela zbytečná.

Výše citovaný článek 4c. zákona 159/2006 Sb. se sice týká širšího okruhu osob, především členů vlády, ale všem zúčastněným jde jen o dotace pro Babišovo impérium. A to, co je z hlediska tohoto klíčového článku zákona o střetu zájmů podstatné, není, kdo je skutečným majitelem žadatele, tento pojem není v zákoně 159/2006 Sb. vůbec použit, ale o to, kdo žadatele ovládá. Pojem „ovládající osoba“ a nikoliv „skutečný majitel“, je z hlediska poskytování dotací společnostem koncernu Agrofert jediný relevantní pojem. A dále je potřeba vnímat, že tento článek neomezuje žadatele o dotaci, toho se vůbec netýká, ale výlučně poskytovatele, v případě Babiše především Ministerstva průmyslu a obchodu, jemuž ukládá povinnost.

Zákon č. 164/2013 Sb. o mezinárodní spolupráci při správě daní přitom ve znění platné od roku 2016 obsahuje v článku 13d ustanovení určující ovládající osobu v případě svěřenského fondu identickým výčtem jako v zákoně o evidenci skutečných majitelů. Takže Babiš je podle našich zákonů jak ovládající osobou, tak skutečným majitelem svých svěřenských fondů. Nejen ovšem on, ale i jeho manželka, jeho právník Václav Knotek pánové Průša a Bílek, správci jeho dvou svěřenských fondů. Ale z toho přímo neplyne, že Babiš je také ovládající osobou Pekárny Zelená louka a dalších společností koncernu Agrofert. O tom může rozhodnout jen náš soud na základě materiálního posouzení, podobně jako v případě pojmu skutečný majitel. V blogu Jak vyřešit střet zájmů premiéra: nečekat na Godota jsem Babišovým přátelům poradil, co mají dělat, aby soud takový výrok vyřkl. Místo, aby v tomto směru konali, rozhodlo se 63 senátorů a senátorek znásilnit zákon 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a to navíc zcela neefektivním způsobem.

Piráti a Stanaři v Poslanecké sněmovně usilovali o to, aby ze skutečnosti, že Babiš je skutečným majitelem svých svěřenských fondů automaticky plynulo, že je skutečným majitelem také Agrofertu, jehož akcie jsou v nic uložené, a přes Agrofert i všech obchodních společností, které ovládá, tedy např. i Pekárky Zelená louka. To ovšem ze směrnic EU neplyne a neplyne to ani z našeho zákona. To samozřejmě neznamená, že by Babiš nemohl být označen za ovládající osobu Agrofertu, ale tento výrok může vydat jen náš soud a to na základě materiálního posouzení. Jistě ani Lukáš Wagenknecht nebude veřejně tvrdit, že skutečnou majitelkou Kosteleckých uzenin je Monika Babišová.


Senátní pozměňovací návrh k textu zákona o evidenci skutečných majitelů schváleného Poslaneckou sněmovnou se netýká samotného zákona o evidenci skutečných majitel, ale novely zákona218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, kterou k zákonu o evidenci skutečných majitelů jednoduše přilepili. Ústavnímu soudu by se takový přílepek jistě nelíbil. Senát konkrétně navrhl toto.

Pozměňovací návrhy k návrhu zákona o evidenci skutečných majitelů

1. Na konci názvu zákona doplnit slova „a o změně souvisejících zákonů (zákon o evidenci skutečných majitelů)“.
2. Za část pátou vložit nové části šestou a sedmou, které znějí:

„ČÁST ŠESTÁ

Změna rozpočtových pravidel

§ 64

Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), se mění takto:
1. V § 14 odst. 3 písm. e) bod 2 zní:
„2. údaje o skutečném majiteli právnické osoby,“.
2. V § 14e se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) Poskytovatel nesmí příjemci vyplatit dotaci nebo její část, pokud
a) oznámil příslušnému soudu nesrovnalost týkající se příjemce podle zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů,
b) zjistí, že je v evidenci skutečných majitelů u příjemce zapsána poznámka o nesrovnalosti, nebo
c) zjistí, že je v zahraniční evidenci obdobné evidenci skutečných majitelů nesrovnalost týkající se příjemce.
Zákaz vyplatit dotaci platí až do okamžiku, kdy je nesrovnalost odstraněna nebo vyvrácena příjemcem dotace, nebo kdy je poznámka o nesrovnalosti vymazána z evidence skutečných majitelů, nebo kdy je ze zahraniční evidence obdobné evidenci skutečných majitelů vymazána nesrovnalost týkající se příjemce.“.
Dosavadní odstavce 2 až 6 se označují jako odstavce 3 až 7.

A identickou změnu také u zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.

První úprava znamená, že žádosti o dotace nebo návratnou finanční pomoc nemusí v případě, že je žadatelem právnická osoba obsahovat informaci o identifikaci „osob s podílem v této právnické osobě“, ale „údaje o skutečném majiteli právnické osoby“. To je závažná změna, kterou se do zákona zavádí cizorodý prvek. Skutečným majitelem může být pouze fyzická osoba, jejíž vztah k žadateli může být velmi vzdálený, viz výše a nevypovídat nic o jeho skutečné majetkové struktuře. Dále tím z údajů o žadateli vypadne informace o fyzických i právnických osobách držících v něm podíl nepřevyšující 25 %, která v původním znění obsažena byla.

Použít pojem skutečný majitel, který je definován a má dobrý smysl jen v oblasti potírání praní peněz a boje proti financování terorismu, v zákoně o rozpočtových pravidlech aniž by tento pojem byl přímo v tomto zákoně definován, je legislativní zločin, za nějž by měli být jeho autoři odsouzeni k zákazu podávat pozměňovací návrhy nejméně do konce tohoto volebního období. Navíc nesmyslné a naprosto neefektivní jsou i tři navrhovaná ustanovení podmiňující vyplacení dotace.

Zakázat poskytovateli vyplatit příjemci dotaci jenom proto, že oznámil nesrovnalost, je absurdní nesmysl, protože oznámení soud vůbec nemusel přijmout, pokud nebylo doložené, anebo ho mohl přijmout, ale po posouzení dojít k závěru, že nesrovnalost byla vyvrácena a poznámku o nesrovnalosti vymazat. Přesto by poskytovatel podle senátorů dotaci neměl vyplatit.

Zcela neefektivní je druhá zásada, protože k nesrovnalosti v praxi nedojde. Pekárna Zelená louka klidně jako skutečného majitele klidně uvede všechny osoby, které jsou podle zákona skutečnými majiteli Babišových svěřenských fondů, tento názor asi nikdo nebude rozporovat a poskytovatel nemá důvod dotaci nevyplatit, protože článek 4c zákona 159/2006 Sb. o střetu zájmů o identitě skutečného majitele vůbec nemluví.

Zcela neefektivní je i zásada zjišťovat nesrovnalost v obdobné zahraniční evidenci. To si mohli senátoři ověřit na slovenském
Zákone č. 315/2016 Z. z. Zákon o registri partnerov verejného sektora který zavádí Registr partneru veřejného sektoru, analogu naší evidence skutečných majitelů. Slovenský zákon, který je transpozicí stejné směrnice EU, je ovšem konstruován jinak než náš. Údaje o „konečném uživateli výhod“ dodává soudu nikoliv sama evidující osoba, ale tzv. oprávněná osoba, což je advokát, notář nebo banka. V uvedeném registru je veden i Agrofert, a.s. a jemu příslušná oprávněná osoba, paní Mariana Kuchtová, v tzv. verifikačním dokumentu za konečné uživatele výhod Agrofertu označila Babiše, jeho manželku, pana Knotka a oba správce, ale za akcionáře pouze pány Průšu a Bílka. V registru by ovšem senátoři nenašli Pekárnu Zelená louka ani jinou společnost koncernu Agrofert zapsaných v obchodním rejstříku u nás, protože v něm jsou uvedeny jen společnosti zapsané v rejstříku na Slovensku, například Istrochem, a.s., které se ovšem zase neucházejí o dotace u našich poskytovatelů.

Pokud chtěli Babišovi kritici využít pojmu skutečný majitel, mohli to jednoduše, čistě a efektivně udělat tak, že by navrhli novelizovat zákon 159/2006 Sb. v článku 4c tak, že by na konec ustanovení přidali slova „nebo jejímž je skutečným majitelem.“ To by mělo logiku, pojem „skutečný majitel“ by byl postaven na stejnou úroveň jako „ovládající osoba“ a určení skutečného majitele by pak mělo pro poskytování dotací zásadní význam. Důležitý rozdíl od použití kritéria „ovládající osoba“ je v tom, že žádná evidence ovládajících osob na rozdíl od evidence skutečných majitelů neexistuje a proto o tom, zda Babiš je nebo není ovládající osobou třeba Pekárny Zelená louka, může rozhodnout jedině soud a k tomu zatím nedošlo.