Tak předsedu Ústavného soudu Rychetského nelegálně odposlouchávali. To je toho: Chilskému prezidentovi ukradli propisku za bílého dne.
Kdo si zaplatil likvidaci politického osudu Víta Bárty, postupoval systematicky a důsledně. Zjevně podplatil pracovníky jeho vlastní firmy ABL a ti dodali kompro opravdu široké. Přes zhudlaření akce politickými „mafiány“ kolem ušpiněného Nečase je teď z Bárty politická mrtvola a jeho finanční investice do politiky v trapu. Nečasovi se nepovedl záměr rozkradení poslanců straničky Věcí veřejných, a tak musí zombie Bártu ještě chvíli strpět. Soustřeďme se nyní ale na zajímavý postranní efekt téhle neslavné akce.
V obměněném kabinetu Jorgose Papandreua usedl na horké křeslo ministra zahraničí Stavros Lambrinidis. Nevím, zdali mu mám přes Facebook, přes který si občas povídáme, posílat blahopřání nebo upřímné politování. Být řeckým ministrem zahraničí opravdu není dnes žádný med.
Nekonečná řada skandálů, korupčních podezření, chyb, nedodělků, vulgarit a hlubokých vnitřních sporů charakterizuje současný vládní spolek. Vládní figurky se intenzivně fackují navzájem a opozici ke svému znemožnění ani nepotřebují. Polorozpadlý ministerský aparát přestává plnit základní administrativní funkce. O tom, že by vláda měla jít do háje, je přesvědčeno 80 až 90 % voličů.
„Republiku si rozvracet nedáme, stávkující seřežeme, vůdce stávek pozavíráme a jejich dětem nasadíme americké vši,“ zahájil premiér Nečas energicky schůzi bezpečnostní rady státu.
Ozvučení českého předsednictví (včetně topení na zámku Hluboká) vyšlo českou vládu na neuvěřitelnou půl miliardu korun.
Kde je strana Věci veřejné? ... Ne, tam není. Je ve vládě. A Tam? Tam jste vy, milí voliči.