Nečasova vláda nám pod Klausovou taktovkou opět udělala kontinentální ostudu. Tentokrát je ale Česko za evropského kašpara v míře dosud nevídané. A počínání obou nejspíš na samé hranici trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele. Klaus i Nečas si totiž evidentně pletou zájmy svoje a „svých“ podnikatelů se zájmy celospolečenskými. Pokračovat v tunelování Česka pod záminkou tzv. reforem je oběma zřejmě nade vše. Proto se tentokrát pokoušejí udělat jakýsi tunel dokonce na celou Evropu. S odvoláním na zlou „EU“ chtějí dosáhnout, aby naše země zůstala co nejvíce stranou evropského vlivu a evropských institucí. To jim, jejich vládě „boje proti korupci“ a jejich lidem umožní zemi nadále rozkrádat.
Trest pro bývalého poslance ČSSD Petra Wolfa za jeho defraudaci a podvod s veřejnými penězi vnímám nejen jako zadostiučinění. Není prostě pádnějšího argumentu, než rozsudek nezávislého soudu, nota bene tak tvrdý a jasný, jako v tomto případě, který znamená jediné: Topolánkova vláda byla vládou postavenou na politické korupci.
Novinář Jaroslav Kmenta se vrací ve svém čtvrtečním článku v MF Dnes podivnými úvahami k vraždě kmotra podsvětí Mrázka. Prý se objevilo závažné svědectví jakéhosi kriminálníka o tom, že prý kmotrův archiv s kompromitujícími materiály vůči předákům sociální demokracie zničil V. Kočka ml.
Dnešní Blesk věnuje prestižní prostor na druhé a třetí straně nechutným bulvárním útokům na mou ženu Petru. V Blesku se z toho stala již jakási téměř pětiletá tradice, a protože nemají, co by reálně mohli psát, tak zkreslují a dezinterpretují Petřiny výroky a údajné výroky.
Zaujala mne zajímavá teze ekonoma Sedláčka v jeho článku na Aktuálně: „Podporovat ekonomiku dluhy již nelze“. Sedláček odkazuje Keynesovu doktrínu do propadliště dějin po mnoha desítkách let jejího uplatňování. Ekonomický růst vidí jako funkci čerpání naakumulovaných zdrojů z minulosti, globalizace, technologického pokroku a čerpání zdrojů budoucích, tedy dluhu. Souhlasím s ním.
Když před necelými dvěma lety ODS a TOP 09 vedly volební kampaň před sněmovními volbami, stylizovaly se do pozice garantů zdravého ekonomického vývoje státu. A to přesto, že předchozí čtyři roky v jejich režii ekonomicky úspěšné nějak zvlášť nebyly. To mělo občany pochopitelně varovat. Nevarovalo.
První týden v novém roce 2012 byl nezvykle nabitý událostmi. Svou prezidentskou kandidaturu podle očekávání oznámil Jan Fischer. Nikoho, kdo alespoň trochu zná politickou násobilku, to nemohlo překvapit. J. Fischer si jako premiér úřednické vlády – a je celkem lhostejné, zda oprávněně či neoprávněně – získal slušnou popularitu. Nemusel vlastně nikdy za patnáct měsíců, co byl předsedou vlády, dělat kontroverzní rozhodnutí. Vše za něj musel odpracovat někdo jiný.
Hrátky zjevných i skrytých odpůrců přímé volby prezidenta republiky se rozjely naplno. Jak se blíží projednávání změny ústavy v Senátu, tak se vytváří zajímavá názorová koalice těch, kteří jí chtějí zabránit.
Rok 2012, do kterého právě vstupujeme, se ponese především ve znamení nastupující hospodářské recese. V důsledku nerealistické a sociálně nespravedlivé politiky Nečasovy vlády lze reálně předpokládat další pokles domácí poptávky, kvůli němuž zaznamená česká ekonomika hospodářský pokles, a to nejspíš až o 2 až 3 % HDP.