Ministr pro místní rozvoj a předseda Pirátské strany, Bartoš, mě opravdu šokoval.

Odjel na pracovní návštěvu do Izraele, aby řešil problematiku širšího užití konopí a otázky kyberbezpečnosti.

Chápu, že v obou těchto „oborech“ jsou Izraelci dobří nebo dokonce na světové špičce. Ale pokud jde o širší užití konopí k léčebným účelům, což já vidím také jako velmi perspektivní záležitost, není přeci jen otázkou zájmu nějakého ministra, ale otázkou přístupu k tomu kompetentního ministra. Tím kompetentním ministrem je v naší vládě ministr zdravotnictví. Tedy u něj bych očekával, že Izrael navštíví a kromě jiného se bude zabývat právě těmito záležitostmi.

Návštěva ministra Bartoše tak vypadá pouze jako málo podařený marketingový trik, který má Pirátům zajistit nejmladší voliče, sympatizující s širším použitím konopí. A protože Bartoš není v celé záležitosti kompetentní, bude to jen plácnutí do vody. Po svém návratu poskytne pár rozhovorů spřáteleným novinářům, kterým bude pět ódy na to, co by se mohlo a jak by se mohlo, kdybychom byli v používání konopí pružní jako Izraelci. Ale případné změny legislativy musí ale vymyslet ministerstvo zdravotnictví.

A pokud jde o kyberbezpečnost, je to opravdu naléhavá otázka, ale především pro ministra vnitra. Nevšiml jsem si, že by byl změněn kompetenční zákon, podle kterého by tato otázka přešla z ministerstva vnitra na ministerstvo pro místní rozvoj.

MMR je ministerstvem především pro otázky bydlení a také pro cestovní ruch. Neméně je ještě MMR také garantem stavebního zákona a problematiky regionálního rozvoje.

Pokud jde o oblast bydlení, zatím nic nenasvědčuje tomu, že by velkolepé sliby, které dnešní vládní strany sdělovaly občanům (vlastně nalhávaly občanům) před volbami do poslanecké sněmovny o tom, jak budou stavět každoročně desítky tisíc bytů, chtěl Bartoš se svým ministerstvem splnit. Neudělal kromě velkých řečí nic.

Nejde přece o to, že jsou u nás každoročně stavěny desítky tisíc bytů v rámci hypotéčního financování, které si dnes mohou dovolit jen vyšší střední vrstvy. Je potřeba začít stavět byty komunální. A také sociální.

Dlouholetá pražská radní pro problematiku bydlení H. Marvanová zamotala ty věci kolem bydlení v Praze takovým způsobem, že vytvořila neřešitelný rébus. Má se prý postavit prvních dvě stě komunálních bytů. Prý formou družstevního financování. Takže sliby H. Marvanové a dalších pravicových politiků před zatím posledními komunálními volbami, byly jen trikem na voliče. Tehdy dnešní radniční strany slibovaly, jak budou stavět tisíce komunálních bytů. V zásadě by to šlo, protože město Praha má dostatek peněz na svých účtech. Prý až nějakých 50 mld. korun, které mohou být použity na investiční účely. Za čtyři roky však Hřibova městská rada, včetně radní Marvanové nepostavila jediný komunální byt.

Je zvláštní, že tito lidé, ale také ministr Bartoš, nemají žádné právní vědomí. Nechápou, že výstavbu komunálních bytů by mohl vyřešit zákon o financování komunální bytové výstavby, postavený podobným způsobem jako k obdobnému účelu sloužící zákony ve Velké Británii anebo v Rakousku.

V závěru minulého volebního období sociální demokraté takovýto návrh zákona, který nevytvářel finanční nároky na veřejné rozpočty, a byl postaven na přijímání úvěrů na výstavbu bytových domů neziskovými společnostmi, vytvořili. Nositelem tohoto návrhu zákona byl ve sněmovně poslanec ČSSD Birke. Podle tohoto zákona, pokud by byl schválen, by se každoročně dalo postavit deset až patnáct tisíc komunálních bytů. Jen tak mimochodem, podle obdobného zákona se každoročně a dlouhodobě staví ve Velkém Británii přes padesát tisíc komunálních bytů.

Návrh zákona prošel ve sněmovně druhým čtením a byl připraven do třetího čtení, které však bohužel již v bývalé sněmovně neproběhlo. Návrh zákona tak čeká na nové projednání a na případné přijetí. Ale hlavně čekají naši občané, ale možná také naši budoucí občané z řad Ukrajinců, na přijetí obdobného zákona či podzákonné normy, které by umožnily masovou výstavbu levných komunálních bytů. Je přitom zřejmé, že výstavba levných komunálních bytů by srazila ceny prodávaných bytů i nájemného. To, že na obdobném zákonu nemají zájem developeři, je přirozená věc. Ti budou rádi stavět za jakékoliv a zejména za přehnaně vysoké ceny.

Ministr Bartoš by tedy měl sestoupit z nebeské výše virtuálních problémů, které řeší, ač mu resortně nepřísluší a měl by se zabývat jedním z nejdůležitějších problémů, který tíží zejména mladou a střední generaci českých občanů.



Jiří Paroubek