Trumpovi prezidentování zatím moc nejde
První delší tisková konference, na níž americký prezident Donald Trump vystoupil poprvé od nástupu do funkce, musela být bolestnou podívanou i pro mnohé z jeho voličů. Muž, kterého vynesla do funkce volební kampaň ve stylu „reality show“, více než hodinu nekoherentně řečnil o všem možném, přičemž opakovaně útočil na „nečestná média.“
Jasných odpovědí na to, proč vlastně donutil k rezignaci šéfa Národní bezpečností rady generála Michaela Flynna, jak hodlá postupovat vůči Rusku, nebo jak chce naplňovat některé svoje programové priority, se veřejnost nedočkala. Hlavním tématem byl on sám. Na řadu otázek ohledně svých priorit odpovídal opakováním obecných sloganů z volení kampaně, přičemž se opět uchýlil i k zjevným nepravdám.
Řada amerických novinářů, a nejen z řad Trumpových kritiků, se po tiskové konferenci ptala, zda Trump vlastně dokáže vůbec vládnout. Kontrast mezi suverénním Trumpem z volební kampaně, kde dobře uplatnil svoje zkušenosti ze show byznysu, a bezradným Trumpem v roli prezidenta ještě stále nejmocnější země světa nemohl být větší.
Tisková konference byla přitom příležitostí, aby přesvědčil americkou a světovou veřejnost, že si je vědom některých přešlapů i neúspěchů během prvních týdnů ve funkci, a že se z nich poučil. Náznak něčeho podobného přišel ale jen v podobě příslibu nového dekretu o imigraci, který prý vezme v úvahu námitky amerických soudů.
I z řad Republikánské strany přišly v reakci na Trumpovo představení nervózní reakce, které by se daly shrnout do otázky, zda je Trump vůbec schopen se chovat jako prezident, nebo bude dál jen šířit chaos. Pokud ano, jak se mají republikáni zachovat?
Většina z nich zatím Trumpa hájí, ale pokud by začaly strmě padat jeho preference, budou sílit obavy, že spojení strany s Trumpem může vést k volebnímu fiasku republikánských kandidátů ve volbách do obou komor Kongresu na podzim příštího roku. Mnohokrát opakované ujišťování, že i Trump si zaslouží sto dnů hájení, se zdálo být v podání některých republikánů po jeho opravdu, ale opravdu nepovedené tiskové konferenci dost otřeseno.
Jasných odpovědí na to, proč vlastně donutil k rezignaci šéfa Národní bezpečností rady generála Michaela Flynna, jak hodlá postupovat vůči Rusku, nebo jak chce naplňovat některé svoje programové priority, se veřejnost nedočkala. Hlavním tématem byl on sám. Na řadu otázek ohledně svých priorit odpovídal opakováním obecných sloganů z volení kampaně, přičemž se opět uchýlil i k zjevným nepravdám.
Řada amerických novinářů, a nejen z řad Trumpových kritiků, se po tiskové konferenci ptala, zda Trump vlastně dokáže vůbec vládnout. Kontrast mezi suverénním Trumpem z volební kampaně, kde dobře uplatnil svoje zkušenosti ze show byznysu, a bezradným Trumpem v roli prezidenta ještě stále nejmocnější země světa nemohl být větší.
Tisková konference byla přitom příležitostí, aby přesvědčil americkou a světovou veřejnost, že si je vědom některých přešlapů i neúspěchů během prvních týdnů ve funkci, a že se z nich poučil. Náznak něčeho podobného přišel ale jen v podobě příslibu nového dekretu o imigraci, který prý vezme v úvahu námitky amerických soudů.
I z řad Republikánské strany přišly v reakci na Trumpovo představení nervózní reakce, které by se daly shrnout do otázky, zda je Trump vůbec schopen se chovat jako prezident, nebo bude dál jen šířit chaos. Pokud ano, jak se mají republikáni zachovat?
Většina z nich zatím Trumpa hájí, ale pokud by začaly strmě padat jeho preference, budou sílit obavy, že spojení strany s Trumpem může vést k volebnímu fiasku republikánských kandidátů ve volbách do obou komor Kongresu na podzim příštího roku. Mnohokrát opakované ujišťování, že i Trump si zaslouží sto dnů hájení, se zdálo být v podání některých republikánů po jeho opravdu, ale opravdu nepovedené tiskové konferenci dost otřeseno.