Počet lidí vnímajících dezinformace ve veřejném prostoru se zvyšuje. Říká to však více o stavu veřejné debaty než o problému samotném.

Podle nedávného sociologického výzkumu se 75 % respondentů domnívá, že se zvyšuje množství dezinformací v českém informačním prostoru. Výzkum z roku 2019 ukázal, že s dezinformacemi se často nebo občas setkává 41 % respondentů. A dle výzkumu z roku následujícího se s dezinformacemi setkalo 66 % respondentům. Znamená to tedy, že počet dezinformací v České republice narůstá? Ne tak docela.

Mnohem spíše, než reálnou situaci totiž tato čísla ilustrují vývoj vnímání problematiky dezinformací a potvrzují, že se toto téma pevně usídlilo ve veřejné debatě. Zůstává však otázkou, co přesně tato skutečnost znamená. Samotné pochopení významu pojmu dezinformace nelze u dotazovaných automaticky předpokládat. K čemuž nepřispívá ani používání tohoto termínu v médiích. A dokonce i pokud dotazovaný chápe dezinformaci stejně jako je běžné v expertní komunitě, stále to neznamená, že termínu nedává vlastní významy.

Anekdotickým příkladem může být skutečnost, že podle zmiňovaného výzkumu je u skupiny, která si myslí, že vláda zneužívá argumentaci informační válkou k omezování svobody slovy, vyšší pravděpodobnost, že vnímaní zvýšenou intenzita výskytu dezinformací. Jinými slovy tito lidé jsou přesvědčeni, že výskyt dezinformací je spojen nikoli s vnějšími aktéry jako je Ruská federace, ale s aktivitami české vlády. Samotný pojem dezinformace se tak stává dílkem ve skládačce anti-establishmentové intepretace politického dění.

Právě těmto nuancím je potřeba věnovat pozornost a snažit se lépe pochopit a přesněji zkoumat, jak vlastně česká veřejnost vnímá problematiku dezinformací. Samotné přesvědčení o jejich existenci se totiž ještě nemusí rovnat podpoře vládních politik. Jak jsme se mohli přesvědčit třeba při hlasité reakci na žádost vládní kampaně Braňme Ukrajinu, braňme Česko ohledně součinnosti občanů při mapování snaha o šíření manipulativních zpráva souvisejících s ruskou invazí. Negativní odezva – vlastně nepříliš překvapivá, pokud uvážíme, že 66 % respondentů výzkum uvedlo, že stát nesmí (s výjimkou trestných činů) postihovat, co si lidé myslí, říkají či publikují – vedla ke úpravě kampaně.

Zejména pokud vláda myslí své úsilí o řešení problematiky dezinformací vážně, měla by další kroky učinit teprve po pečlivém zmapování postojů obyvatelstva, která umožní minimálně nastavit správnou komunikační strategii. Byla by totiž škoda, kdyby se snahy o zavedení potřebných opatření zasekly na kontroverzích, jimž by se dalo vyhnout. Prvním užitečným krokem při uvažování o této komunikaci může být přiznat si, že různé části společnosti mohou chápat problematiku dezinformací odlišně, i když panuje víceméně shoda na přítomnosti této výzvy.