"Sociální sítě představují systémové riziko pro demokracii." Toto jsou slova viceprezidentky Evropské komise Margrethe Vestager, Dánky, která se snaží facebook a podobné platformy krotit, aniž by omezila svobodu slova na sítích.
Jak víme z nejrůznějších vzpomínek, předvolební nářky se u nás ozývaly i za první republiky.
Toto slovo se skládá ze dvou částí: demos ve starověkém Řecku znamenal lid, obyvatelstvo v nějaké správní jednotce a kratein znamená vládnout.
Jako se staví vysoké ploty a zdi kolem věznic a blázinců, aby nebezpeční jedinci neohrožovali občany, v okupovaných zemích sovětskou armádou si sami občané kolem sebe museli budovat zátarasy z ostnatého drátu, zdi a rušičky, aby sami neviděli a neslyšeli, jak se žije a přemýšlí ve svobodném světě.
Někdy se říká, že největší potěchou i v dnešní nelehké době je práce. Jenže taková potěcha má dva rozměry: jednak člověk může něco dělat sám, jednak se dívat jak pracují jiní. Snad jen politika představuje takový způsob práce, kde se oba tyto aspekty výsostně pojí: politik musí sám pracovat, a to i na sobě, tedy zároveň se neustále vzdělávat a současně sledovat výkony jiných.
"Zatímco politický povrch jevů zcela upoutává současníky a jeví se jim jako daleko významnější, než opravdu je, pomalá změna, která se zvolna plíží dějinami, je naopak v historickém odstupu tím nejpodstatnějším."
To je otázka, na kterou budou muset odpovědět Piráti a jejich šéf Ivan Bartoš v souboji s majitelem ANO Andrejem Babišem, který z tohoto kraje vytěsnil levici a proměnil ho v baštu své voličské základny spolu s SPD a KSČM.
"Reportér nemá právo podlehnout dojetí, ať je to dojetí jakéhokoliv druhu; musí se mít k věcnosti, třebaže ani věcnost není klášter, do něhož nevstupují city, i pocit věčnosti může být obdivný, a teprve zvědavost, matka a dcera reportáže, tě povede k ostatnímu." To jsou slova Arnošta Lustiga z jeho reportáže z Kuby, kde navštívil jako redaktor Československého rozhlasu v roce 1962 dům Ernsta Hemngwaye.