Jak známo, dialog je takový způsob rozhovoru, k němuž oba partneři přistupují s otevřenou hlavou a jsou ochotní druhému nejen naslouchat, ale i přijmout některé jeho argumenty. Z dialogu nakonec odcházejí oba trochu pozměněni či dokonce obohaceni. To, co ovšem vidíme u nás nejčastěji ve Sněmovně, dokonce i mezi těmi, kteří utvořili vládní koalice, je spíše urputný a litý souboj majitelů různých názorových proudů: pravicových: levicových, liberálních a konzervativních, a proto je těžké vést dialog.
K dlouhodobým problémům justice, která je i třicet let po roce 1989 příliš závislá na politické moci a kde se jen stále hovoří o novém zákonu o státním zastupitelství, přibyl s novou vládou i další problém jmenováním do funkce ministra spravedlnosti Pavla Blažka. Ten léta vedl brněnskou ODS, která je zapojená spolu s ČSSD a ANO do sítě politiků, úředníků a advokátů, kteří se podíleli na podvodném hospodaření s městským majetkem. A i jen tento fakt by ho měl diskvalifikovat z možné nominace na tuto funkci, protože před třemi toky byl sám vyšetřován. Podezření vzbudil i tím, že nevystoupil aktivně proti milosti Miloše Baláka a že v souvislosti s vyšetřováním brněnské kauzy posílá dotazy na státní zastupitelství, což logicky vzbuzuje nedůvěru. A dokonce se zajímal i o osobní život dozorující žalobkyně.
„My, co jsme byli mobilizovaní, jsme nechtěli bojovat, proto jsme ve vězení. Kdybychom měli bránit naše hranice, chovali bychom se jinak,“ řekl reportérům týdeníku Die Zeit dvaačtyřicetiletý muž z Moskvy – říkejme mu Maxim. Je otcem tří dětí, strávil před mobilizací osm let ve vězení kvůli konfliktu s policistou. Těsně před invazí na Ukrajinu byl podmínečně propuštěn a poté se musel pravidelně hlásit u svého advokáta. Při poslední návštěvě mu advokát předal povolávací rozkaz.
Někteří naši politici hovoří o mediokracii, tedy vládě médií, ale ve skutečnosti jsme svědky opaku. Podle agentury STEM jen pětina dospělých u nás rozezná nesmysly a lež od zpráv. Média mají jen moc vznášet do společnosti zmatek, což některým i vládním politikům zřejmě vyhovuje.
Slyším-li denně ze všech stran jen debaty o daních a důchodech, nemohu se vyhnout myšlence, že politiku nebezpečně redukujeme.
Viktor Orbán, maďarský premiér, jako jediný z šéfů vlád v EU chce do konce roku zrušit sankce uvalené na Rusko, neuznává zatykač na Vladimíra Putina, neratifikovali přijetí Švédska do NATO, Ukrajina je podle něj finančně neexistující stát a hlásá do světa, že Maďarsko a Vatikán jsou jediné dva státy, které jsou pro mír. Ruská federace přesto Maďarsko zařadila mezi nepřátelské země.
„Neříkám, že to. co já, by měli dělat všichni. To by byl pěkný nesmysl. Ale jsem taky moc rád, když mě nikdo nenutí, abych dělal to, co ostatní. Jistě to taky znamená, že si držíte určitý hodnotový systém. A někdy z toho vyplývá, že jste mimo pořadí. I pokud jde o tu úspěšnost a lukrativnost.“