Naši zákonodárci se blíží k rozhodnutí o největším snížení daní v naší historii. Probíhá obvyklá politická diskuse na téma, že je „pravicové“ snížit daně, kdykoliv se vyskytne možnost, zatímco „levicové“ je zvýšit výdaje, a to vždy a všude. Nad to je na stole i nepříjemná otázka, zda mají mít nízké daně přednost před udržitelností hospodaření státu, tedy před rozpočtovou odpovědností.
Maďarské veto rozpočtu, podporované Polskem a Slovinskem, dnes hýbe Evropskou politikou. Pokud se nám společně nepodaří „najít dobré řešení“, bude hýbat ekonomikou i životy Evropanů. Neumožní totiž rozjetí evropského protikrizového plánu (Next Generation EU), který měl poskytnout zemím stovky miliard euro na podporu krizí oslabené ekonomiky a snazší obrat zpět k růstu. A způsobí, že namísto plnohodnotného rozpočtu bude mít EU rozpočtové provizorium.
V naší zemi platí zákon o střetu zájmů, jehož znění vzniklo roky před založením hnutí ANO. Nejedná se tedy o žádný účelový „lex Babiš“, ale o jistou formu ochrany občanů této země před zneužitím politické moci veřejným funkcionářem, ve smyslu prosazení jeho osobních, třeba ekonomických, zájmů.
Premiér Babiš vypustil džina z lahve. Způsobil něco, proti čemuž se v naší zemi po dlouhá léta stavěly „překážky“ (v podobě vzniku Rozpočtové rady či pravidel schvalování rozpočtu).
Je to samozřejmě úleva, když na místo denně 15 tisíc nově nakažených, je to třetina. Ale zdaleka to není důkaz toho, že je vše v pořádku, i když logika postupně klesajícího čísla R samozřejmě k těmto závěrům bezpochyby vede.
Evropská unie čelí velmi závažné krizi. Ta sice zatím není vidět, ale další dny ji mohou odstartovat. Velká rozhodnutí o "financích" Unie totiž podléhají, z rozhodnutí členů, jednomyslnosti. Týká se to zásadní součásti finančního plánu Unie, rozpočtového rámce na 7 let (MFF), a nyní i vyjímečně, protikrizového Fondu obnovy, který má podporovat oživení ekonomik členských zemí (#NextGenEU).
Katastrofa, kterou naši zemi potkala v posledních dvou měsících, má z mého pohledu 3 důvody:
Premiér Babiš neudělal stejnou chybu, jako jeho protějšek ze Slovinska, a během prvních hodin po uzavření volebních místnosti v USA prezidentu Trumpovi neblahopřál k vítězství. Neodpustil si ale své, již trošku rozvolněné srovnání, s dnes stále nejmocnějším mužem světa:
V době psaní tohoto blogu není potvrzeno vítězství Joa Bidena. Dopočítávání hlasů začíná připomínat nekonečnou telenovelu a své zřejmě řeknou i soudy. Protože se ale zdá možnost změny obyvatele Bílého domu více pravděpodobná než „další léta s Donaldem“, lze se nad důsledky zamyslet. A navíc, některé mají obecnou platnost:
Poté, co vláda „salámovou metodou“ navrtala do státního rozpočtu mnoho děr, které spolu s dopady ekonomické krize související s pandemií povedou rozpočet do astronomických deficitů v dalších letech, se zdá, že nastupuje další dějství rozpočtového dramatu. Jeho výsledkem může být, že během krátkého období několika let prohospodaříme desetiletí udržovaný úspěch naší země, tedy nízký státní dluh.