Ačkoli je Čechohrad jednou z největších „českých“ vesnic na západní Ukrajině, byl Čechy objeven až v roce 1992 a to úplnou náhodou. Nový kněz zde nechal vystavět kostel. „Někteří lidé viděli katolického kněze poprvé v životě,“ vypráví ukázkovou češtinou jedna z nejstarších obyvatelek Čechohradu, paní Chalupníková. Pamatuje desítky let, během kterých si Čechohradští kvůli represím vedli po domech bohoslužby sami. Postupně se zde vystřídali kazatelé z Čech a Slovenska. Dnešní kazatel je polák a podle slov paní Chalupníkové je „...sice výborný, ale v ruštině svoje sdělení tak jako v polštině nevysvětlí. V polštině mu tak dobře nerozumíme a překládání od sester také není ono“.
Paní Bohumila Kratochvílová, maminka Vjekoslava Kratochvíla, nynějšího předsedy České Besedy Nová Ves, zde žije celý svůj život a o odchodu do Čech nikdy neuvažovala. „Žili jsme všelijak. Já jsem vychovávala děti a starala se o hospodářství, manžel pracoval na dolech. Od té doby, co je zavřeli, však práci nemá a tak se dá říci, že žijeme pouze z toho, co si sami vypěstujeme.“ Češtinu zde udržovali po celé dlouhá léta a dlužno dodat, že Nová Ves, ačkoliv nám na konzulátu v Sarajevu tvrdili opak, je na tom jazykově ze všech krajanských komunit nejlépe.
"Takovýchto domů je ve Vojvodovu spousta. Jsou to stavení, o které se nikdo nestará a která chátrají. Buď původní majitelé zemřeli a nemají potomky, nebo jsou to domy Čechů, kteří odešli v 50.letech zpátky do Čech a domy tu po nich takto zůstaly. Mnoho jich za prací odešlo do měst, nejčastěji do Sofie", komentuje své zážitky z putování po bulharských krajanských komunitách studentka Hospodářských a kulturních studií na České zemědělské univerzitě Dagmar Nováková.
Že na Čechy lze narazit pomalu všude ve světě, už překvapí málokterého zcestovalého tuzemce. Výpravou za Čechy žijícími v Bulharsku zahájíme putování po první z avizovaných zemí, v nichž proběhl letos v létě projekt s názvem Krajané: Po stopách Čechů ve východní Evropě (více čtěte zde).
Letos v létě se čtyřicítka studentů České zemědělské univerzity vypravila pátrat po stopách českých krajanů do osmi východoevropských zemí. Jejich cílem bylo zjistit, jaká je aktuální situace v českých krajanských komunitách v Bulharsku, Rumunsku, Polsku, Moldávii, Srbsku, Chovratsku, na Ukrajině a v Bosně a Hercegovině. Zajímali se například o to, zda-li se ještě v českých krajanských komunitách hovoří česky, vyučuje-li se ještě čeština, jak aktivní jsou místní kulturní spolky, ale i o pracovní příležitosti, zdravotní péči a další aspekty každodenního života krajanů. Jedním z výstupů jejich projektu s názvem Krajané: Po stopách Čechů ve východní Evropě je i stejnojmenná výstava fotografií, kterou je možné shlédnout do 28. listopadu v kruhové hale (RKU) v areálu České zemědělské univerzity. Prostřednictvím tohoto blogu, budete moci výstavu navštívit ve virtuální podobě. Postupně zde bude představeno všech osm zemí, v nichž dosud žijí potomci českých osadníků.
„Cílem cesty bylo získat informace o krajanských komunitách způsobem TADY A TEĎ“, uvádí server www.krajane.czu.cz, na němž je možné se dozvědět více detailů o celém projektu. Ten mají na svědomí studenti mladého oboru Hospodářských a kulturních studií Provozně-ekonomické fakulty ČZU. Jejich výzkum zaměřený na zmapování počtu Čechů ve východoevropských zemích, jejich spolkovou činnost, vztah k náboženství, školství, míru podpory státních institucí a další ukazatele, je jen první částí projektu, kterou završí souhrnná publikace srovnávající údaje ve všech osmi zemích. Projekt má pak v druhé fázi dále směřovat k navržení, plánování a realizaci rozvojových aktivit ve spolupráci s krajanskými komunitami.
V listopadu a prosinci se v Brně uskuteční první ročník multikulturního festivalu Brněnské světy. Národnostní menšiny – žijeme tu s vámi. Festival bude hostovat v prostorách FSS MU a v kavárně Trojka v Domě pánů z Kunštátu. Představí se celkem 9 menšin, a to formou besed, tanečních, divadelních nebo hudebních vystoupení, projekcí.