Jak dnes chápat sociální a dostupné bydlení?
Dostupnost bydlení je téma, o kterém se dnes stále více diskutuje, proto se také častěji můžeme setkat v debatách (i politických programech) s pojmy sociální a dostupné bydlení.
Tyto pojmy přitom mohou být chápány různým způsobem, někdy dokonce jako synonyma. Pokusím se je vztáhnout k současné bytové politice České republiky a snad tak také lépe odlišit jejich význam.
Sociální bydlení u nás nijak legislativně ukotveno není (byť v období vlády Bohuslava Sobotky byla připravena paragrafová verze Zákona o sociálním bydlení, která však nebyla projednána v Poslanecké sněmovně). Bytová politika ale tento nástroj v praxi zná. Jedná se o typ bydlení pro jednotlivce a rodiny, kterým je poskytnut byt za obvykle nižší než tržní cenu a bydlení je provázáno s podporou ze strany sociální práce. Přestože se v praxi bytové politiky můžeme se sociálním bydlením setkat, jedná se spíše o jednotlivé projekty některých měst a jeho nabídka zdaleka nedostačuje poptávce ani skutečné potřebě.
S dostupným bydlením je to složitější. Bytová politika zná nástroje pro různé cílové skupiny: bezbariérové byty, domy s pečovatelskou službou, startovací byty pro mladé rodiny, byty pro různé v obcích potřebné profese, nebo již zmíněné sociální bydlení. Doposud ale bytová politika vycházela z předpokladu, že nejlépe se o potřeby obyvatel v bydlení postará trh. Proto také doposud širší koncept dostupného bydlení u nás nevznikl. Tedy koncept cenově dostupného bydlení, cílícího na osoby, které sice nejsou v bytové nouzi, ale nemají vzhledem k cenám bydlení dostatečné příjmy na zajištění adekvátního bydlení, nebo za nájemní bydlení vydávají vysoké procento svých příjmů. Roli dostupného bydlení v některých městech v omezené míře plní nabídka obecních bytů.
Současná praxe podle mého soudu ukazuje na dvě skutečnosti. Teze, že trh se nejlépe postará o bytové potřeby obyvatel, neprokázala svoji platnost (část obyvatel staví trh s bydlením do prekérní situace). Řešení situace by pak mohlo pomoci, kdyby vznikla legislativa upravující oblast dostupného a sociálního bydlení.
Tyto pojmy přitom mohou být chápány různým způsobem, někdy dokonce jako synonyma. Pokusím se je vztáhnout k současné bytové politice České republiky a snad tak také lépe odlišit jejich význam.
Sociální bydlení u nás nijak legislativně ukotveno není (byť v období vlády Bohuslava Sobotky byla připravena paragrafová verze Zákona o sociálním bydlení, která však nebyla projednána v Poslanecké sněmovně). Bytová politika ale tento nástroj v praxi zná. Jedná se o typ bydlení pro jednotlivce a rodiny, kterým je poskytnut byt za obvykle nižší než tržní cenu a bydlení je provázáno s podporou ze strany sociální práce. Přestože se v praxi bytové politiky můžeme se sociálním bydlením setkat, jedná se spíše o jednotlivé projekty některých měst a jeho nabídka zdaleka nedostačuje poptávce ani skutečné potřebě.
S dostupným bydlením je to složitější. Bytová politika zná nástroje pro různé cílové skupiny: bezbariérové byty, domy s pečovatelskou službou, startovací byty pro mladé rodiny, byty pro různé v obcích potřebné profese, nebo již zmíněné sociální bydlení. Doposud ale bytová politika vycházela z předpokladu, že nejlépe se o potřeby obyvatel v bydlení postará trh. Proto také doposud širší koncept dostupného bydlení u nás nevznikl. Tedy koncept cenově dostupného bydlení, cílícího na osoby, které sice nejsou v bytové nouzi, ale nemají vzhledem k cenám bydlení dostatečné příjmy na zajištění adekvátního bydlení, nebo za nájemní bydlení vydávají vysoké procento svých příjmů. Roli dostupného bydlení v některých městech v omezené míře plní nabídka obecních bytů.
Současná praxe podle mého soudu ukazuje na dvě skutečnosti. Teze, že trh se nejlépe postará o bytové potřeby obyvatel, neprokázala svoji platnost (část obyvatel staví trh s bydlením do prekérní situace). Řešení situace by pak mohlo pomoci, kdyby vznikla legislativa upravující oblast dostupného a sociálního bydlení.