Nebavme se jen o chudobě, diskutujme i o daních
Je třeba pomáhat jen těm nejohroženějším nebo celé střední vrstvě? Dané dilema, na které můžeme narazit v současných diskuzích o řešení dopadů inflace, ukazuje, že debata se v naši zemi přeci jen v posledních letech někam posunula. Oproti situaci z let 2010 – 2013, kdy se na volebních billboardech objevovaly hesla proti zneužívání sociálních dávek.
Dnes naproti tomu můžeme pozorovat spíše osvětu, zaměřenou na to, aby občané věděli, na jaké dávky mají nárok, kdy například u příspěvku na bydlení velká část občanů, dle dostupných informací, nevyužívá možnosti této dávky. Ani pravicové strany dnes nezastírají, že se jedná o důležitý nástroj při řešení sociálních problémů. Jen bych ale dodal, že především dávky v hmotné nouzi nejsou nástrojem, který by měl být prevencí, předcházením chudobě, ale spíše řeší již vzniklou situaci domácností, které se propadly do chudoby. Příspěvek na bydlení a přídavek na dítě sice můžou pomoci i lidem z nižší střední vrstvy, celkově ale lze konstatovat, že sociální dávky nejsou nastaveny tak, aby dokázaly střední vrstvě zásadněji kompenzovat pokles reálných příjmů.
Což je ale dle některých komentářů vlastně v pořádku. Každý by se měl starat především sám o sebe a nespoléhat na stát, že za něj jeho problémy vyřeší. Je sice asi spíše ctností, když člověk tímto způsobem uvažuje, je ale třeba nezapomínat, že mnoho systémových problémů je z individuální roviny těžko ovlivnitelných. Například oblast dostupnosti bydlení, ve které by mohl aktivnější roli sehrát veřejný sektor. Nebo jiná systémová oblast, daně: pokud by došlo k posílení prvků daňové progrese a daní z majetku těch nejbohatších, mohla by se snížit daňová zátěž střední vrstvy, aniž by to ohrozilo veřejné finance.
Dnes naproti tomu můžeme pozorovat spíše osvětu, zaměřenou na to, aby občané věděli, na jaké dávky mají nárok, kdy například u příspěvku na bydlení velká část občanů, dle dostupných informací, nevyužívá možnosti této dávky. Ani pravicové strany dnes nezastírají, že se jedná o důležitý nástroj při řešení sociálních problémů. Jen bych ale dodal, že především dávky v hmotné nouzi nejsou nástrojem, který by měl být prevencí, předcházením chudobě, ale spíše řeší již vzniklou situaci domácností, které se propadly do chudoby. Příspěvek na bydlení a přídavek na dítě sice můžou pomoci i lidem z nižší střední vrstvy, celkově ale lze konstatovat, že sociální dávky nejsou nastaveny tak, aby dokázaly střední vrstvě zásadněji kompenzovat pokles reálných příjmů.
Což je ale dle některých komentářů vlastně v pořádku. Každý by se měl starat především sám o sebe a nespoléhat na stát, že za něj jeho problémy vyřeší. Je sice asi spíše ctností, když člověk tímto způsobem uvažuje, je ale třeba nezapomínat, že mnoho systémových problémů je z individuální roviny těžko ovlivnitelných. Například oblast dostupnosti bydlení, ve které by mohl aktivnější roli sehrát veřejný sektor. Nebo jiná systémová oblast, daně: pokud by došlo k posílení prvků daňové progrese a daní z majetku těch nejbohatších, mohla by se snížit daňová zátěž střední vrstvy, aniž by to ohrozilo veřejné finance.