Do jaké míry je naše debata o společenské solidaritě založena na rozumových argumentech a do jaké míry je v zajetí emocí?

Dlouho u nás byl živen mýtus, že sociální stát jsou především dávky pro chudé a tudíž se nejedná o něco, o co by rozumný politik (občan) usiloval. Dnes se naproti tomu ukazuje, že i pro střední třídu je podstatné fungování státu a veřejným sektorem garantovaných služeb. Jak však hradit jeho stoupající náklady a nezvyšovat přitom deficit státního rozpočtu? Zvedat daně, tedy brát peníze pracujícím? A progresivní daň, není to vlastně trest pro úspěšné, nebo dokonce socialismus?

Když sledujeme debatu o tomto tématu s přesahem také za českou kotlinu, situace se může jevit odlišně. Například investigativní novináři v USA přišli se zjištěním (odkaz zde), na základě dat finančního úřadu o platbách na daních nejbohatších Američanů, že nejbohatší Američané odvádí oproti svému jmění na daních pouze nepatrnou částku. Vypočítali, že zatímco hodnota majetku 25 nejbohatších Američanů mezi lety 2014 až 2018 (dle informací časopisu Forbes) stoupla o 401 miliard dolarů, odvedla tato skupina nejbohatších Američanů na daních za těchto pět let jen 13,6 miliard dolarů (3,4 %). Jako úspěšné při snaze více zdanit skupinu těch nejbohatších miliardářů by se tak možná jevilo, kdyby platili stejné daně jako běžní občané. Je sice pravda, že mnoho z miliardářů financuje nemalými částkami filantropické a veřejně prospěšné projekty, současná situace ale ukazuje, že fungující stát je pro většinu společnosti nepostradatelný a ochota podílet se na veřejných výdajích je tak z hlediska společenské solidarity klíčová.

Obdobná data pro ČR k dispozici nejsou (zveřejnění těchto údajů v USA podnítilo trestní oznámení), nevíme tedy, jakým způsobem se na státem garantované solidaritě podílejí čeští miliardáři. Existují ale data o majetkové nerovnosti (odkaz zde). Zatímco je Česko rovnostářské v příjmech, o majetku to neplatí. A naopak dle dat Credit Suisse Research Insitute se řadí k nejnerovnějším zemím Evropy. Nejbohatší procento Čechů vlastní tolik, jaký je majetek „spodních“ 90 % a setina nejbohatších vlastní zhruba 36 % veškerého majetku. Zde se pravděpodobně do určité míry odráží důsledky 90. let a v té době probíhající ekonomické transformace.

Pro diskusi o společenské solidaritě by dle mého soudu bylo důležité otevřít také debatu o daních a to hledající především věcné argumenty. Zatímco vládní koalice se brání jakýmkoliv úvahám o zvedání daní, levici je toto téma bližší. Zatím se ji však nepodařilo téma citlivě uchopit a jakékoliv úvahy o zvedání některých daní vyvolávají především hysterické reakce.