Pochybnosti o systému
Konflikt ohledně kulturních témat a hodnot do značné míry vytlačil spor týkající se sociální a ekonomické politiky. Z čeho však vyvěrá nespokojenost části společnosti?
Nedůvěra v integraci do evropských struktur nebo liberální hodnoty provází protesty proti chudobě (bídě). Jsou to populisté či tváře protestů na Václavském náměstí, kdo dává konkrétní podobu pocitům nespokojenosti či dokonce hněvu. Ty však mohou mít skutečný a srozumitelný základ a je snad až cynické za nimi vidět „špatnou informovanost“ (a nízkou informační gramotnost) protestujících.
Je samozřejmě obtížné interpretovat důvody nespokojenosti části společnosti, a pokud se o to pokouší politikové či aktivisté různého druhu, je tato interpretace, tento hlas, něco co se samo podílí na konstrukci politické reality. Pokusil bych se tedy jen o krátkou úvahu, z čeho dnes mohou vyvěrat pochybnosti o fungování současného socioekonomického systému a co by se dalo udělat pro zlepšení některých současných problémů.
Je zdokumentováno na ekonomických datech z posledních let, že dochází k rozevírání nůžek, koncentraci majetku v horních patrech společnosti a stagnaci či dokonce chudnutí střední vrstvy (odkaz zde a zde a zde). A zatímco napříč jednotlivými státy se stává problémem udržitelnost veřejných financí a financování veřejných služeb (jejichž fungování je pro značnou část společnosti zásadní), zprávy naznačují, že základní závazek ekonomických elit, které nejvíce profitují ze současného systému, v podobě daňových odvodů vůči zbytku společnosti slábne (odkaz zde a zde).
Zjevně ne pro všechny společenské skupiny musí platit prohlášení bývalého ministra financí Miroslava Kalouska, že nějakou dobu nebudeme bohatnout (odkaz zde). Nicméně odvrátíme-li pozornost od globálních témat koncentrace majetku a spravedlivého nastavení daní, které ostatně na úrovni národního státu není možné účinně řešit, česká sociální politika má svá slabá místa. Je jimi především problém exekucí a dostupnosti bydlení.
Pochybuje-li někdo o potřebnosti snížit práh pro vstup do oddlužení, s tím že finanční závazky se mají plnit, měl by zvážit skutečnost, že bylo ostudou státu, že umožnil fungování predátorského systému, který spoustu lidí poslal do dluhové pasti a změny v této oblasti jsou též přiznáním odpovědnosti státu vůči těmto lidem.
Chudoba ale nesouvisí jen s problémem předluženosti a nízkého příjmu. Chudobu ovlivňuje dostupnost bydlení. Jsou-li více ohroženi chudobou samoživitelky či osamělí senioři, pokud bydlí v soukromém pronájmu (a ne obecním bytě nebo ve vlastním) i pokud mají relativně slušný příjem, mohou být ve finančně poměrně obtížné situaci. Dostupnost bydlení ale dnes dopadá i na mladé (či další) domácnosti ze střední vrstvy, které aktuálně řeší svoji bytovou situaci.
Pro domácnosti nadměrně zatížené výdaji na bydlení je potřeba zajistit nabídku dostupného bydlení. Pro zásadnější zvýšení kapacit dostupného bydlení s vazbou na sociální situaci zájemců a jasným příjmovým limitem pro vstup do dostupného bydlení jistě nepostačí nyní vládou schválená podpora ve výši 800 milionů.
Lidem ze střední vrstvy by pomohla jasnější podpora družstevního bydlení. Stát by mohl podporovat výhodné úvěry především pro obce a poskytnout jim personální či finanční podporu na realizaci projektů družstevního bydlení. Obce mohou projekty zaštítit, případně poskytnout pro ně pozemky nebo brownfieldy. Pro domácnosti by bylo možné stanovit horní (maximální) a dolní (zajišťující solventnost) příjmový limit pro vstup do těchto projektů. Cena těchto bytů by potom byla nižší o zisk developera a případně by mohl být výhodnější i systém splátek.
Ano, byly by to pro stát náklady navíc, ale ty představují dnes i daňové odpočty úroků z hypotéky. A pro řešení sociálních problémů naši země je zlepšení dostupnosti bydlení a snížení předluženosti zcela zásadní. Politici by také měli více hovořit o spravedlivějším zdanění a zapojit se na mezinárodní úrovni do řešení problémů spojených s daňovými úniky a vyhýbáním se daňovým povinnostem.
Jestli by to oslabilo hlas antisystémových sil? Nevím, ale určitě by to zásadně pomohlo řešení problému chudoby (či bídy) v naší zemi.
Nedůvěra v integraci do evropských struktur nebo liberální hodnoty provází protesty proti chudobě (bídě). Jsou to populisté či tváře protestů na Václavském náměstí, kdo dává konkrétní podobu pocitům nespokojenosti či dokonce hněvu. Ty však mohou mít skutečný a srozumitelný základ a je snad až cynické za nimi vidět „špatnou informovanost“ (a nízkou informační gramotnost) protestujících.
Je samozřejmě obtížné interpretovat důvody nespokojenosti části společnosti, a pokud se o to pokouší politikové či aktivisté různého druhu, je tato interpretace, tento hlas, něco co se samo podílí na konstrukci politické reality. Pokusil bych se tedy jen o krátkou úvahu, z čeho dnes mohou vyvěrat pochybnosti o fungování současného socioekonomického systému a co by se dalo udělat pro zlepšení některých současných problémů.
Je zdokumentováno na ekonomických datech z posledních let, že dochází k rozevírání nůžek, koncentraci majetku v horních patrech společnosti a stagnaci či dokonce chudnutí střední vrstvy (odkaz zde a zde a zde). A zatímco napříč jednotlivými státy se stává problémem udržitelnost veřejných financí a financování veřejných služeb (jejichž fungování je pro značnou část společnosti zásadní), zprávy naznačují, že základní závazek ekonomických elit, které nejvíce profitují ze současného systému, v podobě daňových odvodů vůči zbytku společnosti slábne (odkaz zde a zde).
Zjevně ne pro všechny společenské skupiny musí platit prohlášení bývalého ministra financí Miroslava Kalouska, že nějakou dobu nebudeme bohatnout (odkaz zde). Nicméně odvrátíme-li pozornost od globálních témat koncentrace majetku a spravedlivého nastavení daní, které ostatně na úrovni národního státu není možné účinně řešit, česká sociální politika má svá slabá místa. Je jimi především problém exekucí a dostupnosti bydlení.
Pochybuje-li někdo o potřebnosti snížit práh pro vstup do oddlužení, s tím že finanční závazky se mají plnit, měl by zvážit skutečnost, že bylo ostudou státu, že umožnil fungování predátorského systému, který spoustu lidí poslal do dluhové pasti a změny v této oblasti jsou též přiznáním odpovědnosti státu vůči těmto lidem.
Chudoba ale nesouvisí jen s problémem předluženosti a nízkého příjmu. Chudobu ovlivňuje dostupnost bydlení. Jsou-li více ohroženi chudobou samoživitelky či osamělí senioři, pokud bydlí v soukromém pronájmu (a ne obecním bytě nebo ve vlastním) i pokud mají relativně slušný příjem, mohou být ve finančně poměrně obtížné situaci. Dostupnost bydlení ale dnes dopadá i na mladé (či další) domácnosti ze střední vrstvy, které aktuálně řeší svoji bytovou situaci.
Pro domácnosti nadměrně zatížené výdaji na bydlení je potřeba zajistit nabídku dostupného bydlení. Pro zásadnější zvýšení kapacit dostupného bydlení s vazbou na sociální situaci zájemců a jasným příjmovým limitem pro vstup do dostupného bydlení jistě nepostačí nyní vládou schválená podpora ve výši 800 milionů.
Lidem ze střední vrstvy by pomohla jasnější podpora družstevního bydlení. Stát by mohl podporovat výhodné úvěry především pro obce a poskytnout jim personální či finanční podporu na realizaci projektů družstevního bydlení. Obce mohou projekty zaštítit, případně poskytnout pro ně pozemky nebo brownfieldy. Pro domácnosti by bylo možné stanovit horní (maximální) a dolní (zajišťující solventnost) příjmový limit pro vstup do těchto projektů. Cena těchto bytů by potom byla nižší o zisk developera a případně by mohl být výhodnější i systém splátek.
Ano, byly by to pro stát náklady navíc, ale ty představují dnes i daňové odpočty úroků z hypotéky. A pro řešení sociálních problémů naši země je zlepšení dostupnosti bydlení a snížení předluženosti zcela zásadní. Politici by také měli více hovořit o spravedlivějším zdanění a zapojit se na mezinárodní úrovni do řešení problémů spojených s daňovými úniky a vyhýbáním se daňovým povinnostem.
Jestli by to oslabilo hlas antisystémových sil? Nevím, ale určitě by to zásadně pomohlo řešení problému chudoby (či bídy) v naší zemi.