Zdraží zvýšení daně z nemovitosti nájmy?
U hodnocení vládního balíčku se v novinových článcích objevily obavy o růst nájmů díky zvýšení daně z nemovitosti podložené názorem expertů. Podíváme-li se ale na růst nákladů pronajímatelů s vazbou na ceny pronájmů, tak toto tvrzení příliš smysl nedává.
Dle informací webu Novinky.cz, který cituje vládní materiál k tomuto opatření (odkaz zde) se daň v jednotlivých obcích zvýší dvojnásobně či méně (dle současného nastavení daně, k současné dani se přidá tzv. státní koeficient ve výši 1). Například roční daň za sedmdesátimetrový byt se zvýší přibližně o 800 Kč na Praze 1, 600 Kč v Brně, 680 Kč v Ostravě a Plzni.
Dle Deloitte Rent Indexu, který zjišťuje nájmy v Praze, Středočeském kraji a krajských městech, průměrná cena měsíčního nájmu byla v ČR ve čtvrtém kvartálu roku 2022: 273 Kč/m². Během rok 2022 se přitom zvýšil nájem ve sledovaných sídlech o přibližně 10,5 %.
Jaký vliv by tedy mělo mít na zdražení nájmu roční navýšení nákladů, které je u průměrně velkého bytu nižší než měsíční cena za 3 m²? Zanedbatelný, případně může sloužit jako záminka, proč dochází ke zdražování.
U daně z nemovitosti podle mého soudu existuje jiný problém. A to je absence prvků progrese. Majetkové daně by měly cílit na skupinu obyvatel s vysoce nadprůměrnými majetky a ne na střední třídu, na které leží velká zátěž, co se týče financování řešení krize, ale i podstatná zátěž co se týká dopadů krize.
Jsme přitom země s vysokými majetkovými nerovnostmi (odkaz zde)), velká část domácností ale vlastní nemovitost, ve které bydlí (téměř 80 % obyvatel bydlí ve vlastním). Daň by tak měla cílit na nemovitosti s vysokou tržní hodnotou nebo na vlastníky většího počtu nemovitostí. Nyní je daň odvozována od koeficientu velikosti obce (případně místního koeficientu) a výměry nemovitosti.
Vláda často mluví o tom, že krize dopadá obdobně na všechny, stejně tak jako její úsporná opatření apod. Není to pravda. Pokud se o několik tisíc zvednou roční náklady rodině s průměrnými příjmy (uvažujeme-li o všech opatřeních, ne jen o dani z nemovitosti), která má ale napjatý rodinný rozpočet, přirozeně to na ni dopadne více, než obdobné (či o něco vyšší) zvýšení nákladů na rodinu, která má příjmy výrazně vyšší a část příjmů uspoří nebo investuje. Zvýšení daně z nemovitosti sice přestal být v očích pravice „komunismus“, zavádění daňové progrese, které podobně jako zvýšení daně z nemovitostí obsahují doporučení OECD pro ekonomickou politiku naší země, však pravděpodobně stále „komunismem“ zůstává. Předchozí ekonomická krize poučila pravicové politiky i ekonomy, že je potřeba myslet na chudé, což je jistě dobře, nezapomněli ale na střední třídu?
Dle informací webu Novinky.cz, který cituje vládní materiál k tomuto opatření (odkaz zde) se daň v jednotlivých obcích zvýší dvojnásobně či méně (dle současného nastavení daně, k současné dani se přidá tzv. státní koeficient ve výši 1). Například roční daň za sedmdesátimetrový byt se zvýší přibližně o 800 Kč na Praze 1, 600 Kč v Brně, 680 Kč v Ostravě a Plzni.
Dle Deloitte Rent Indexu, který zjišťuje nájmy v Praze, Středočeském kraji a krajských městech, průměrná cena měsíčního nájmu byla v ČR ve čtvrtém kvartálu roku 2022: 273 Kč/m². Během rok 2022 se přitom zvýšil nájem ve sledovaných sídlech o přibližně 10,5 %.
Jaký vliv by tedy mělo mít na zdražení nájmu roční navýšení nákladů, které je u průměrně velkého bytu nižší než měsíční cena za 3 m²? Zanedbatelný, případně může sloužit jako záminka, proč dochází ke zdražování.
U daně z nemovitosti podle mého soudu existuje jiný problém. A to je absence prvků progrese. Majetkové daně by měly cílit na skupinu obyvatel s vysoce nadprůměrnými majetky a ne na střední třídu, na které leží velká zátěž, co se týče financování řešení krize, ale i podstatná zátěž co se týká dopadů krize.
Jsme přitom země s vysokými majetkovými nerovnostmi (odkaz zde)), velká část domácností ale vlastní nemovitost, ve které bydlí (téměř 80 % obyvatel bydlí ve vlastním). Daň by tak měla cílit na nemovitosti s vysokou tržní hodnotou nebo na vlastníky většího počtu nemovitostí. Nyní je daň odvozována od koeficientu velikosti obce (případně místního koeficientu) a výměry nemovitosti.
Vláda často mluví o tom, že krize dopadá obdobně na všechny, stejně tak jako její úsporná opatření apod. Není to pravda. Pokud se o několik tisíc zvednou roční náklady rodině s průměrnými příjmy (uvažujeme-li o všech opatřeních, ne jen o dani z nemovitosti), která má ale napjatý rodinný rozpočet, přirozeně to na ni dopadne více, než obdobné (či o něco vyšší) zvýšení nákladů na rodinu, která má příjmy výrazně vyšší a část příjmů uspoří nebo investuje. Zvýšení daně z nemovitosti sice přestal být v očích pravice „komunismus“, zavádění daňové progrese, které podobně jako zvýšení daně z nemovitostí obsahují doporučení OECD pro ekonomickou politiku naší země, však pravděpodobně stále „komunismem“ zůstává. Předchozí ekonomická krize poučila pravicové politiky i ekonomy, že je potřeba myslet na chudé, což je jistě dobře, nezapomněli ale na střední třídu?