Podobně, jako vám depresi nejlépe prohloubí Schopenhauer, společenské okovy připomene Foucault, přílišnou výřečnost umlčí Wittgenstein či k filosofickému osvícení nasměruje Plótínos, tak i po dějinami nejověřenější recept na pečení obětních beránků musíte za tím, jemuž byly celoživotním tématem, tedy René Girardem. Nutno ale dopředu upozornit, že i když jeho kuchařka obsahuje jen tři hlavní ingredience, ta poslední a nejméně známá je už v moderní psyché racionální vědecké společnosti zakopaná natolik hluboko, že obětní obřady z ní už téměř vymizely. O to víc pak může překvapovat, že tuto nejtajemnější surovinu už déle pomáhá z jejích duševních hloubek vykopávat právě ten, kdo má na pánev nejblíže...
Rivalita nerda a Toma Browna, která je ale vzhledem k omezenému percepčnímu poli toho prvního, zaplněnému výhradně předmětem jeho expertního zájmu, pociťována jen tím druhým, přirozeně vyrůstá ze skutečného společenského kontextu, který se v ní jen projevuje. Tady nás už ale Benjamin Nugent konečně přesouvá i do Spojených států, kde se koncept nerda přestěhoval, našel svůj nový domov a až odkud se, v pozměněné podobě, o století později díky amerikanizaci globalizované masové kultury rozšířil do všech koutů světa.