Jelikož se podle Kodexu blogera má publikovat alespoň jednou za čtyři měsíce, tady je starší blog z klasického Zlatého fondu, který je ale dnes stejně aktuální jako před pěti lety, poněvadž v metafyzickém spánku prodlévající země žije v nadčasovém (resp. bezčasovém, jelikož v archaicky elementární dynamice světa jsou si všechny proměnné navzájem rovny) prostoru sub specie aeternitatis, platonsky věčných a neměnných antropologických struktur, díky kterým je (či byl) dnešek včerejšek a zítřek bude (a zprostředkovaně vlastně taky již byl) dnešek. Protože antropologické struktury (kterými se ale jednotlivě nemá cenu zabývat, jelikož jejich racionální funkcí v moderní době je jen zánik a mají tak spíš neurodiagnostický smysl) nemají nožičky a nemohou nikde odejít, ale jdou jen překročit vědomou racionální snahou, umožněnou modernitou, nesenou především urbanizací (a její individualizací, vnitřní pluralitou, vnější otevřeností a souvisejícím neurologickým rozvojem, i když rozvrat archaických společností urbanizací a obchodem je i prostý historický fakt bez nutnosti vysvětlení), o které jde ale předpokládat, že se za těch pět let ještě snížila (statistiky nebyly úřady aktualizovány), a uvedené trendy v důsledku růstu cen nemovitostí a pandemie logicky snad ještě prohloubily, možná již i překlápějíc „dedinčany“ do celostátní většiny. Tak věnujte pár minut ze současnosti ozvěně minulosti, ve které se ale jen ozývá budoucnost, která tak neví, jestli již taky nebyla, což komentátorovi umožňuje napsat si jednou večer deset textů, a ty příštích pár desetiletí podle změny okolností a při záměně postav již jen recyklovat, jelikož v izolované rurálnosti bylo již vše podstatné napsáno v minulých, snad ještě středověkých či dokonce ahistorických archaických, stoletích (či spíš epochálních cyklech)…