Marek Brezovský - "Nezrozená legenda" slovenské hudby
V roce 2011 v bratislavském Majestic Music Clubu vyšli na pódium jedni z nejlepších slovenských hudebníků, Oskar Rózsa, Martin Valihora nebo Marek Minárik (člen Lucie po odchodu P.B.CH. mezi léty 1994-1998) i se známými hosty jako David Koller, jen aby odehráli dvě desetiletí staré skladby jednoho teenagera. Syna hudebního skladatele a textařky, který od pěti let studoval hru na klavír a později na bratislavské konzervatoři hudební kompozici. Na přijímacích zkouškách na Vysokú školu muzických umení s ním profesor nemluvil jako s uchazečem o studiu, ale jako kolegou, kterého tvorbu už dobře zná. Ještě jako člen dětského sboru zpívá i v jedné úvodní znělce známé televizní relace, jako mladý muzikant už živelně skládá hudbu nejrozličnějších stylů, od vážné komorní, přes art-rock až k punku a taky pro divadlo.
Když po příchodu na vysokou školu propadl spolu s dalšími mnohými muzikanty heroinu a ve dvaceti letech se jím, pravděpodobně dobrovolně, předávkoval na střeše rodičovské bytovky, zanechal za sebou, podle jeho otce, hudební pozůstalost v délce šestnácti alb. Tento odkaz stihl Marek Brezovský vytvořit především proto, že jeho hudební život byl omnoho delší a intenzivnější, než by věk, ve kterém odešel, naznačoval. Brzy potom, jak se v pěti letech začal učit na klavír, se podle slov jeho učitelky na Lidové škole umění ukázal být talentem, jaký nikdy předtím neviděla. Rychle se naučil perfektně číst noty a ještě v předškolním věku začal podle vlastního vkusu upravovat a doplňovat hudební partitury.
Už jako dítě tvořil první hudební kompozice pro komorní orchestr. Na konzervatoři už komponuje díla klasické hudby a přitom hraje a tvoří v několika art-rockových a punkových kapelách. Podobně, jako je v jeho vážné hudbě cítit odvážnější rockový experimentální nádech (co snad převzal od svého vzoru, Mariána Vargu), tak i v jeho progresivní rockové tvorbě zní témata a klavír, spíš známé z komorní hudby (čím se hudebně někdy přibližuje Psím vojákům). V jeho rockové hudbě je slyšet originalitu, ale setkávají se v ní i známé slovenské hudební vzory.
Kultem slovenské alternativní hudební scény se ale stal až několik let po smrti, když koncem 90-tých let začal v omezených nákladech jeho blízký přítel a jeden z nejznámějších slovenských hudebníků, Oskar Rózsa, vydávat jeho první studiové album, Hrana. To sestavil jako kompilaci z originálních nahrávek Brezovského skupiny Art M Trio (ve které hrál s výše uvedeným Marekom Minárikom z Lucie), několika jeho instrumentálních kompozic a dalších skladeb, které produkčně dokončil a s pomocí známých hudebníků (za všechny jen Šeban, Buntaj, Tatár nebo Valihora) hudebně reinterpretoval sám Oskar Rózsa. Vzniklo tak delší, velice vrstevnaté album, které se navzdory úzkému nákladu tisíci kusů, díky kopírování, pozdějším reedicím a jeho živému předvedení známými hudebníky, stalo kultovním symbolem alternativní scény devadesátých let a nejen legendárním, ale z hudebního hlediska snad i nejlepším porevolučním slovenským rockovým albem.
Proto bych rád v Česku trochu rozšířil povědomí o této "kometě" slovenské hudební scény. Jestli by čtenáři rádi ochutnali alespoň její "créme de la créme", určitě sáhněte po této nahrávce. Jako každé správné kultovní umělecké dílo, ani toto už ale ve své studiové podobě (existuje i v koncertní z roku 2012) nejde sehnat, jelikož omezené reedice byli rychle vyprodány (snad tato nepřístupnost omluví, když našeptám, že šikovným prstům zadávajícím jméno interpreta a název alba do vyhledávače nejmenovaného největšího video serveru na světě se snad výsledek hledání ukáže). Navzdory riziku, že když se "to nejlepší" nebude líbit, možná tímto zdiskredituji celou slovenskou alternativní hudební scénu...