Jsoucno se jeví ve světlině bytí
Na základě poměřování chráněných zájmů (tj. žádné řešení není dokonalé) mohou být široká omezení a případně i lockdowny pro neočkované odůvodněné. Šířit nemoc je moc až moc (to sice moc nevyšlo, jen že liberalismus stojí na restrikci moci druhých), navíc jen odůvodněně částečný lockdown v situaci, kdy hrozí obecný, je ve skutečnosti ochranou svobod. Ale to není natolik důležité...
Ústavní právo (zahrnující lidská práva) nefunguje jen klasicky „subsumpčně“ a absolutně (tj. výběrem jednoho pravidla, který danou otázku rozhodne), ale na základě poměřování více konfliktních ústavních či lidskoprávních principů v kontextu jednotlivého případu. Jinak řečeno, nejde vytrhnout větu a jít se za ní bít do prsou na Staromák. Bez tohoto přístupu by totiž Ústava (a i my navzájem) sama sebe sežrala (a nikoho dalšího, včetně prezidenta, k tomu nepotřebovala).
Ústavní právníci budou diskutovat o podobě té správné rovnováhy, a právními důvody mnohem lépe vyzbrojení budou argumentovat proti skupinovým omezením, ale všichni budou muset vycházet z předpokladu, který bojovníkům za (svojí) svobodu a části společnosti nějak uniká. Jednotlivina má smysl jen v kontextu celku (díla, kultury, doby, případu) – „jsoucno se jeví ve světlině bytí“ (nenechte se zmást Heideggerovým metaforickým alter egem, do třicátých let stál nohama pevně na zemi, jen možná kvůli předešlému studiu teologie mluvil jak Bible).
Jde jen o překonání novověkého (a mylného) subjekt-objektového přístupu tím, že práva, jejich nositelé či soudci nejsou samostatné entity, ale vždy (a tedy i apriorně) již nějak „propletené“ s právním řádem a světem, které je určují. Tak snad i právníci už zjistili, že ústavní soudci jsou, nebo by měli být, heideggerovci, a spolu s Listinou základních práv a svobod si otevřou i Bytí a čas (ne doslova, i když koupit můžete, patří mezi deset hlavních děl západní filosofie, jen asi, vzhledem k tomu metaforickému alter egu, i se sekundární literaturou).
A, mimochodem, stejně tak má i středoevropský národ smysl jen v kontextu Evropy a světa. A nacionalismus obecně je prostě nesmysl (v tomto případě tvoří kontext civilizace a dobové „epistémé“). Heidegger aplikoval hermeneutiku na ontologii, ústavní soudci na právo, tak už zbývají jen politika země a psychologie jednotlivců. Zkrátka, zpátky na zem (svět)…