Problém není ani tak v navýšení schodku (o 180 miliard), jako spíš v těch zatím platných 320 miliardách. A proč vlastně vláda cítí potřebu nás dopředu takhle strašit?

Vláda ČR na návrh ministryně financí schválila návrh novely zákona o státním rozpočtu na rok 2021, přičemž v tomto návrhu je jako předpokládaný konečný schodek uvedena suma 500 miliard Kč.
Je to hrozivé číslo. Pokud ale vezmeme schodek 320 mld. Kč v nyní platné verzi zákona a s touto verzí paralelně schválený daňový balík a nynější zdravotní situaci v Česku jako východiska, pak už ten půlbilion není zas tak šokující a vláda v důvodové zprávě k návrhu novely zákona tu 180miliardovou změnu schodku jakžtakž věrohodně vyčísluje (je tam např. vyšší výběr odvodů díky lepšímu makrovývoji, ale proti tomu kromě dopadů daňového balíku ještě navíc vliv nákladů na kompenzace za delší uzávěru části ekonomiky, náklady na nákup vakcín, škrtnutí části příjmů z Nástroje obnovy a odolnosti aj.). Zde musíme mít na paměti, že prezident návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2021 se schodkem 320 miliard korun sice podepsal až těsně před vánoci, nicméně sestavování onoho rozpočtu bylo dokončeno někdy cca v půlce října, kdy ještě mnozí z nás nečekali, že přijde další vlna koronakrize a bude trvat možná až do jara. V době, kdy se rozpočet projednával ve sněmovně (tj. v listopadu a prosinci) a kdy mohl být upraven ve světle tehdy už nastoupivší druhé vlny, bylo čím dál jasnější, že půjde stejně jen o cár papíru, který nemá cenu opravovat, protože paralelně se jednalo o balíku změn ve zdanění, které připraví veřejnou kasu o desítky miliard příjmů.
Pokud se nám zdá těch 500 miliard jako moc, tak problém hledejme hlavně v tom, jak vzniklo oněch už nyní platných 320 miliard a jak mohlo (taktéž těsně před vánoci) dojít ke schválení onoho daňového balíku srážejícího daňové příjmy státu o vysoké desítky miliard korun. O tom jsem psal zde.
A vůbec - je vlastně nutno zákon novelizovat? Nějaký zákon o státním rozpočtu na daný rok platit musí (jinak je nutno nasadit tzv. rozpočtové provizorium). V případě, že se skutečný schodek hospodaření během roku vyvíjí v rozporu s číslem uvedeným v platném zákoně o státním rozpočtu na daný rok, neděje se vlastně nic; rozhodně z toho vládě nebo ministerstvu financí nehrozí žádný formalizovaný postih (před 20 lety se objevil návrh na povinnost vlády v případě určité odchylky požádat Sněmovnu o vyslovení důvěry, ale tento návrh tehdy Sněmovna přijala). Tato formální beztrestnost dává do jisté míry smysl, protože skutečný vývoj rozpočtových výdajů a ještě více příjmů je závislý nejen na vládních rozhodnutích, ale také na vývoji ekonomiky. Jistě bychom nechtěli, aby například v době ekonomického propadu, kdy klesá výběr daní, vláda měla motivaci zvýšit daňové sazby (ve snaze dodržet pro daný rok schválené rozpočtové saldo).
Pokud tedy ale za nedodržení schváleného schodku nehrozí vládě žádné zákonné sankce, proč se vlastně s návrhem novelizace obtěžuje? Někteří z nás to můžou chápat vzletně jako znak docela rozumného vládnutí a solidní úrovně politické kultury: vláda tak všem (například i finančním trhům, které následně musejí být ochotny dluh vládě financovat) předem poctivě signalizuje, že dosavadní odhad konečného schodku už je mimo realitu a jaký schodek se asi tak dá na konci roku očekávat.
V úvahu ale přicházejí i pohnutky jiné, přízemnější. Především: za propad skutečného schodku výrazně hlouběji pod ten uvedený v zákoně vládě přece jen postih hrozí. Nikoli však v podobě finančních, personálních nebo podobných sankcí, nýbrž v podobě lamentací opozice a (možná) zhoršené reputace u veřejnosti. Což se zrovna ve volebním roce vůbec nehodí. Pokud je nově navržený schodek navíc oproti letošním potřebám ekonomiky záměrně přehnaný (jak tvrdí někteří pozorovatelé), pak si vláda novelizací chystá půdu buď pro pozdější bití se v prsa "Vidíte, nakonec jsme dokázali hospodařit úsporněji, než jsme si sami mysleli!", nebo pro stavem ekonomiky nevynucené rozdávání dárečků (letos předvolebních).
Naprostá většina lidí v mé sociální bublině vládu hejtuje, až se hory zelenají, takže by se slušelo říci, že skutečná motivace v pozadí vládního návrhu je určitě některá z těch přízemních. Já do hlavy premiérovi Babišovi a jeho boys and girls nevidím, takže ač svůj tip mám, nechám to na posouzení laskavého čtenáře.
Už jen stručně k oněm dárečkům. Jisté pochybnosti tohoto typu můžeme mít zejména ohledně rozsahu podpůrných programů pro krizí zasažené subjekty, jako je Antivirus nebo Covid 21 (jejich rozsah se v novele navrhuje zvýšit o více než 40 miliard). Pokud budou ale parametry těchto programů nastaveny správně (což se například u programu Antivirus docela povedlo - o tom jsem psal zase tady), tj. tak, aby nesváděly k nadužívání, pak rozdávání neefektivních dárečků nehrozí - skutečný objem těchto výdajů bude nakonec prostě takový, jaký si ekonomika vyžádala.