Téměř všichni z nás, kteří jsme se v listopadu 1989 horlivě účastnili tehdejších akcí a s radostí zvonili klíči, abychom symbolicky ohlásili konec komunistického režimu jsme byli nezlomně přesvědčeni, že nyní se před námi otevírají všechny možnosti. Ta největší brzda, která tolik mrzačila všechno v této zemi byla v troskách.
Můj minulý komentář nazvaný „Nejen o sametové revoluci“ se snažil reagovat na současné snahy o lepší společnost a kvalitní demokratický systém. A protože je opět listopad nemohl jsem opominout ani událost, která byla později nazvána „Sametová revoluce“, ani stručně poukázat na naše pozdější zklamání.
Změny poměrů, které započaly v naší zemi listopadem 1989 jsou, jak známo, označovány jako „Sametová revoluce“. A všichni také víme proč. Při revolucích obvykle teče krev, vítězná skupina občanů se mstí té, která právě všechno prohrála a ta přirozeně brání své životy a životy svých blízkých, protože ani ty nebývají ušetřeny.