Před volbami do poslanecké sněmovny Parlamentu ČR obvykle dochází na politickém nebi k jen obtížně pochopitelným procesům. Politologové, tj. experti na politické procesy a na politické systémy ve společnosti se obvykle snaží takové procesy vysvětlit a tím přiblížit běžnému lidskému chápání, což se jim obvykle nedaří. Alespoň ne v dostatečné míře. Hlavní otázkou obvykle je, která politická uskupení se umístí na prvních čtyřech místech. To ale před volbami nikdo neví. Tím spíše, že je již dlouhou dobu známo, že se významný počet voličů rozhoduje, koho bude volit až na poslední chvíli, a předvolební průzkumy o takových rozhodnutích nic neříkají. Otázek je ale i jinak velké množství.
O jaké budoucnosti? Samozřejmě o té naší. O budoucnosti nás jednotlivců, ale také celých velkých skupin. O čem se stále mluví je nejlépe vidět na školství. Přesněji řečeno na požadavcích, které do budoucna našemu školství klademe, tj. čím vlastně chceme schopnosti našich studujících (nejrůznějšího věku) rozvíjet.