O jaké budoucnosti? Samozřejmě o té naší. O budoucnosti nás jednotlivců, ale také celých velkých skupin. O čem se stále mluví je nejlépe vidět na školství. Přesněji řečeno na požadavcích, které do budoucna našemu školství klademe, tj. čím vlastně chceme schopnosti našich studujících (nejrůznějšího věku) rozvíjet.

A právě zde je velice zajímavé, o čem se nejčastěji v souvislosti s budoucností mluví: průmysl IV.0, IT-technologie, pokroky v přírodních vědách, pokroky v technických vědách, a podobně. Většina odborníků je zřejmě přesvědčena, že přestaneme-li se orientovat v těchto oblastech, budeme za světem co nejdříve nezbytně zaostávat.

Existuje jistě relativně nevelká skupina lidí, kteří jsou fascinováni vědou a technikou, ale i pro tuto velice zajímavou skupinu platí, že je již dlouho dobu zřejmé, že rozvoj vědy a techniky (byť sebebouřlivější) není totožný s rozvojem člověka. A právě o ten by mělo všem pedagogům jít především. O něčem takovém se ale nikde nemluví. Stále jen tlacháme o rozvoji ekonomiky, průmyslu, techniky, a podobně. Kam jsme se to jen dostali, když nám rozvoj lidské duše splývá s ekonomickými parametry?