Před volbami do poslanecké sněmovny Parlamentu ČR obvykle dochází na politickém nebi k jen obtížně pochopitelným procesům. Politologové, tj. experti na politické procesy a na politické systémy ve společnosti se obvykle snaží takové procesy vysvětlit a tím přiblížit běžnému lidskému chápání, což se jim obvykle nedaří. Alespoň ne v dostatečné míře. Hlavní otázkou obvykle je, která politická uskupení se umístí na prvních čtyřech místech. To ale před volbami nikdo neví. Tím spíše, že je již dlouhou dobu známo, že se významný počet voličů rozhoduje, koho bude volit až na poslední chvíli, a předvolební průzkumy o takových rozhodnutích nic neříkají. Otázek je ale i jinak velké množství.



Zde můžeme uvést jen některé z nich. Proč má, například, Andrej Babiš, který je stíhaný kvůli podvodům a který je již dlouhou dobu ve střetu zájmů s principy Evropské unie stále mezi voliči tak velkou podporu? Proč se extrémistická strana se sklonem k neonacismu umisťuje ve výzkumu preferencí stále na významném místě? Proč voliči dávají stále přednost spíše komunistům před sociálními demokraty, alespoň podle výzkumu preferencí? Proč se mladí lidé tak neradi účastní politického života a proč tak neradi chodí k volbám?

Myslím, že zatím stačí, když se omezíme na odpovědi jen na tyto otázky. Proč má tedy, například, Andrej Babiš, který je stíhaný kvůli podvodům a který je již dlouhou dobu ve střetu zájmů s principy Evropské unie stále mezi voliči největší podporu?
Odpověď je zřejmě docela jednoduchá. Andrej Babiš se prostě nechal svými koaličními partnery z ČSSD přesvědčit, že je rozumné, když občas vyjde vstříc jejich sociálním návrhům. Hnutí ANO ovšem nepřijalo zdaleka všechno, ale i to stačilo, aby se stalo velice populární (například mezi seniory). Veřejnost si však neřekla: ten nebo onen dobrý sociální návrh, který pro nás prosadila, například ministryně Jana Maláčová, členka ČSSD, je skutečně dobrý. Je to tedy zcela jistě důkaz, že ČSSD má dobré sociální programy a je třeba v našem vlastním zájmu tuto stranu volit. Usoudila naopak, že tento návrh by vláda Andreje Babiše dříve či později stejně předložila a prosadila. A také Andrej Babiš toto přesvědčení velice intenzivně posiloval. Je ale především vinou ČSSD, že se o tyto své úspěchy nechala okrást.

Proč se extrémistická strana se sklonem k neonacismu umisťuje ve výzkumu preferencí stále na významném místě?
Na tuto otázku se odpovídá daleko hůř než na tu přechozí. Je jistě pravda, že v každé společnosti existuje určité množství lidí se sklonem k extrémismu různého druhu. V Čechách nebo přesněji řečeno v České republice to tak strašné nikdy nebylo. To v Německu nebo v Rusku je to nesrovnatelně horší. Německá i ruská mysl se cítí být přitahována fanatismem a extrémismem, a to platí i pro některé asijské národy.

Japonci by mohli jít v tomto ohledu příkladem. Není jistě náhodou, že zakladatelem nejvýznamnější extrémistické strany u nás je muž, který má částečně japonské předky. To samozřejmě vůbec neznamená, že všichni Němci, Rusové nebo Japonci musí být touto chorobou postiženi. A také nejsou, jak svým myšlením i činy dokládají dva obdivuhodní bratři onoho českého extrémistického politika. Kromě toho extrémismus je nakažlivý všade na světě. Je zvyklý předkládat svým stoupencům jako řešení komplikovaných problémů jednoduchá řešení. Kdo by něco takového odmítal? Je navyklý hledat viníky všech problémů v těch druhých. Komu by to bylo proti mysli?

Proč voliči dávají stále přednost spíše komunistům před sociálními demokraty, alespoň podle výzkumu preferencí?
Při výzkumech volebních preferencí KSČM opakovaně předbíhá ČSSD. Rozumný volič si ale zcela jistě položí otázku: „Jak je něco takového možné?“ Ať je ČSSD, jaká je, určitě je daleko demokratičtější než KSČM, která se zatím nedokázala odpoutat od své zkostnatělé tradice. Proto má ale také věrné a stabilní jádro, které jí podporuje i při výzkumech veřejného mínění, což ČSSD nemá, jak všichni dobře vědí. Výsledky průzkumů veřejného mínění mohou být tedy ve srovnání s volebními výsledky značně zavádějící.

Proč se mladí lidé tak neradi účastní politického života a proč tak neradi chodí k volbám?
Politologové si kladou otázku, proč došlo během krátké doby k tak výrazné změně politických preferencí na prvních třech místech. Dohodnout se nemohou. Nejdříve vedlo uskupení České pirátské strany a hnutí STAN a během krátké doby propadlo až na třetí místo. Příčiny nejsou zcela jasné. Jsou spíše záhadné. Sledoval jsem oficiální zahájení předvolební kampaně České pirátské strany a hnutí STAN, které slibovalo, že přinese do této země řadu potřebných změn a že nabídne lidem politiku pro 21. století. Mě osobně se tento přístup velice líbil, ale líbí se skutečně každému? A komu se tedy nelíbí?

Především se nelíbí voličům hnutí ANO, kteří rozhodně po nějakých změnách netouží. Zcela jistě se nelíbí ani voličům KSČM, o straně Tomia Okamury ani nemluvím. Ale právě stoupenci těchto stran chodí pravidelně k volbám, a tedy rozhodují jejich výsledky. Mladí lidé, například příznivci České pirátské strany (případně hnutí STAN) žijí v iluzi, že oni se uplatní všude ve světě, protože jsou dobře jazykově vybavení. A když to bude v České republice nesnesitelné sednou do vlaku nebo do letadla a najdou si práci jinde. Vždyť přece státy EU si pracovní síly přetahují neustále. To starší generace udělat nemohou. Ty jsou závislé na onom Babišovi, a tak mu dávají svůj hlas.

Především by se měla Česká pirátská strana a hnutí STAN zamyslet nad tím, co nabídnout starší generaci, aby je byla ochotna volit a nevystrašila je svými návrhy. Jistě by se takových věcí našlo dost a dost. Jestliže se ale má u nás něco zlepšit, je nezbytně nutné, aby si mladší generace voličů přestaly hrát na to, že se jich domácí dění vůbec netýká. Týká se jich, a to velice silně. Mohlo by se stát, že až se to prakticky projeví, bude náprava již neobyčejně obtížná.