Je skutečně neuvěřitelné, k jakým krokům jsou schopni se snížit někteří účastníci souboje o Pražský hrad. Chtěl bych si dnes všimnout zvláště Miloše Zemana, který jinak dělá dojem seriozního a vtipného člověka. Jenže to je pravděpodobně jen první dojem.

Miloš Zeman se vždy obklopoval řadou podivných lidí, kteří byli spjati s minulým režimem. Zvláště blízcí mu byli lidé, které přitahuje vůdcovská autorita, tedy v tomto případě jeho autorita. Vždyť i celá strana „Zemanovci“ je přece stranou jednoho muže. Jejím vůdcem je Miloš Zeman. Jejím myšlenkovým obsahem je rovněž Miloš Zeman.
Od té doby, kdy jeho kandidaturu podpořil současný president Václav Klaus napadlo pravděpodobně Miloše Zemana, že by snad mohl získat hlasy pravé části politického spektra i jeho části levé. Je si zcela jist, že kandidát ODS, Přemysl Sobotka, se do druhého volebního kola nedostane. Horší to je s kandidátem ČSSD Jiřím Dientbierem. Podporuje ho celá strana. Ale Miloš Zeman byl přece oblíbeným předsedou strany a mnoho lidí ho jistě podporuje. Nehledě k tomu, že těm starším se Jiří Dientbier bude jistě jevit jako nezralý mladík, který má na takovou funkci dost a dost času. Ale takový dojem o svém protikandidátovi nemůže šířit sám. To by se některým lidem mohlo jevit jako neseriozní postup. Vždyť kolik bylo Miloši Zemanovi, když se stal ministerským předsedou, což je zcela jistě funkce daleko náročnější, než funkce presidentská. Nebudu vás napínat, vážení čtenáři, bylo mu 54 let. Když se stal předsedou Parlamentu ČR ještě o dva roky méně. Z hlediska dřívějších funkcionářských měřítek mu vlastně ještě teklo mléko po bradě. Jiřímu Dientbierovi bylo v květnu 2012 již 43 let. To ale Miloši Zemanovi vůbec nebrání, aby prostřednictvím svých, k jakýmkoli sprostotám a malostem odhodlaných spolupracovníků označil Jiřího Dientsbiera za mladíka, který má rozhodně na podobnou funkci čas, za člena dětského vedení ČSSD, o ČSSD samotné mluví jako o straně, která nedělá nic jiného než krade. Vlastně ani na nic jiného nemá čas. Právě takto mluví pan senátor Dryml, ještě před několika dny člen ČSSD, který se nechal na kandidátce této rádoby zlodějské strany zvolit do Senátu. Takováto skupina náhle prohlédnuvších je v Čechách dobře známa již z dob minulého režimu a každý rozumný člověk asi ví, co si o nich myslet. Škoda, že právě lidí tohoto typu Miloš Zeman využívá ve své kampani a ještě je za to odměňuje místy na kandidátce do Parlamentu nebo Senátu ČR.
Poznámky, které se týkají věku a to ať již stáří, nebo mládí mi připadají stejně mimořádně ubohé, ať přicházejí z kterékoli strany. Je to něco podobného jako ona pověstná kampaň „přemluv bábu a dědka“, aby volili pravici, protože jde o budoucnost jejich vnuků a ti to tak chtějí. Starší mají někdy pocit, že ti mladší mají ještě na to či ono čas a mladší jsou naopak přesvědčeni, že ti starší měli být dávno v hrobě (ti rozumní takto zcela jistě nemyslí).
Věk může být diskvalifikací, ale může být také výhodou, to je zcela individuální. Těžko bychom někomu vysvětlili, že by se presidentem neměl stát Tomáš G. Masaryk jenom proto, že to byl muž vysokého věku. Naopak proč by se nemohl stát presidentem Jiří Dientsbier, i kdy je mladší než Miloš Zeman, protože se na rozdíl od něj chová čestně, jak ukazuje pouhá předvolební kampaň. Kromě toho vyšší věk a větší životní zkušenosti nejsou vždy zárukou větší životní moudrosti a vyzrálosti. Samolibý a namyšlený dědek (nebo bába) s pocitem životní ublíženosti mohou být ve vysoké funkci daleko nebezpečnější, než čtyřicetiletý „mladík“ který má všech pět pohromadě a hlavně: váží si svého charakteru.
Každému, kdo sleduje politické dění v naší zemi je jasné, že bohužel i ČSSD má v řadách svých předních funkcionářů (hlavně těch krajských a městských) řadu lidí s podivným charakterem, pro které opoziční smlouva Václava Klause a Miloše Zemana vytvořila korupční eldorádo, o jakém se jim nikdy před tím nesnilo a jsou zřejmě přesvědčeni, že snad by se mohlo s jeho zvolením alespoň trochu vrátit. To je zcela jistě velký omyl. Pro ČSSD je nadmíru trapné, že se od těchto lidí již dříve nedokázala oprostit a že například nepodpořila daleko více svého současného prvního místopředsedu Jiřího Dientsbiera, když se snažil změnit poměry v Pražské ČSSD. Nesmí se proto divit, když počínání těchto lidí je využíváno a zneužíváno proti jejím zájmům. Může si za to převážně sama. Jenže v ČSSD nejsou jen lidé tohoto typu, ale i současný kandidát na presidenta, který se snaží od počátku své politické dráhy proti takovýmto lidem vystupovat. A rozhodně není sám. Kromě toho ČSSD představuje tradičně hlavní politickou sílu, která programově usiluje o vzájemnou společenskou spolupráci. Žádní „Zemanovci“ nemohou ČSSD v českém politickém životě nahradit, i když se tak tváří. Jediná síla, která drží tuto stranu pohromadě, je totiž Miloš Zeman.
Přesto jsem si vždy myslel, že se Miloš Zeman k takovýmto přisprostlým metodám (byť uplatňovaným prostřednictvím jeho politických souputníků) uchylovat nepotřebuje. Ukazuje se, že jsem se mýlil. Pro mne takový kandidát, který ve své kampani využívá lidí špatného charakteru sám ztrácí svůj charakter. A takových lidí se bojím ze všeho nejvíce a tím spíše na hradě českých králů.