Současné události kolem Ústavu pro studium totalitních režimů (ve zkratce ÚSTR) se skutečně nedají nazvat jinak, než třeštění. Především stále nechápu, proč by odvolání pana ředitele Daniela Hermana a několika jeho blízkých spolupracovníků mělo vést k nějaké velké tragedii a ke změně orientace v činnosti ústavu. A jestliže pan ředitel Herman tvrdí, že jeho odvolání je jakousi úlitbou sociálních demokratů za to, že s nimi byli komunisté ochotni uzavřít krajské koalice (případně, že budou podporovat jejich budoucí vládu) myslím, že značně přeceňuje svůj význam.

Pokud si dobře vzpomínám, měli sociální demokraté jako vítězná strana ve většině krajů doslova na výběr, s kým krajské koalice vytvoří. Jestliže si v mnoha případech zvolili z důvodu programové blízkosti KSČM, měli by to být spíše komunisté, kteří by jim za něco takového měli být zavázáni, protože ČSSD (jak se záhy ukázalo) tento krok značně poškodil. A pokud jde o podporu případné budoucí vlády ČSSD komunisty, k tomu by určitě komunistům nestačilo nejen odvolání pana ředitele Hermana, ale ani likvidace Ústavu pro studium totalitních režimů, i kdyby ji sociální demokraté chtěli uskutečnit.

Pana ředitele Hermana jsem před mnoha lety poznal osobně, když byl ještě katolickým knězem a já redaktorem Českého rozhlasu. Pokud si dobře pomatuji, působil v té době jako mluvčí České biskupské konference. Je to příjemný a tvořivý člověk a dobře se s ním spolupracuje. To o něm ostatně říká i jeden z členů vedení Ústavu pro studium totalitních režimů, Lukáš Jelínek, zvolený za Masarykovu demokratickou akademii (tj. za ČSSD). Ten ale ještě dodává, že se jako ředitel ÚSTR minul svým povoláním. To já ovšem nemohu posoudit.

Vím ale o Lukáši Jelínkovi, že je to jeden z nejserioznějších komentátorů českého politického dění. Rozhodně nenadržuje ani své straně, jestliže je přesvědčen, že ČSSD postupuje chybně (a také to neváhá říci veřejně). Nevím tedy, proč by chtěl poškozovat bývalého ředitele ÚSTR Daniela Hermana. To ale zřejmě dobře ví komentátor Martin Fendrych, který o něm tvrdí, že je „…po léta poradce Lubomíra Zaorálka“. A aby bylo vidět, jaký je Lukáš Jelínek skutečný vyvrhel, říká Martin Fendrych o Lubomíru Zaorálkovi, že „v ČSSD nahradil ostrého Davida Ratha a je znám tím, že ústav nenávidí.“

I kdyby tomu tak bylo, jak říká Martin Fendrych (jako že není, protože to, co předkládá čtenářům k věření je ukázka typicky bulvární žurnalistiky, která jen zneužívá neznalosti čtenářů a bezmyšlenkovitě nálepkuje své oponenty), stále ještě není poradce a politik, kterému radí jedna a tatáž osoba. Připomeňme například, jak často členové Národní ekonomické rady vlády (známého NERVu) hořekují nad tím, že většinu jejich rad vláda prostě ignoruje. Jak sami říkají: „Ťoť osud poradců.“

Dále říká Martin Fendrych: „Dál byl dovolen Michal Uhl. Ten zas pracoval v týmu prezidentského kandidáta Jiřího Dienstbiera (ČSSD), opět muže, který se jasně vyslovil pro zrušení ústavu.“ To se jen podívejme, jaký to prohřešek, když někdo pracuje v týmu prezidentského kandidáta Jiřího Dienstbiera. To ho už samo o sobě zcela diskvalifikuje, aby mohl zasednout jako člen vedení Ústavu pro studium totalitních režimů. Já osobně nevím, jaký má Jiří Dienstbier názor na ÚSTR, ale také nevím, co to má co dělat s Mgr. Michalem Uhlem. To ví ale zcela určitě bulvární demokrat Martin Fendrych.

A kolotoč se roztáčí dále. Skutečností ale zůstává, že podnět k tomuto nekončícímu běsnění vyšel z vládních kruhů, které si vzaly odvolání ředitele Hermana jako záminku, aby to označily za konec ÚSTR. Jako to vyjádřil Martin Fendrych titulem svého „duchaplného“ článku: „Začíná rudý úklid“.

Církev se samozřejmě staví za Daniela Hermana, vždyť je mužem církve. Problém je ale v tom, že se církevní představitelé, tak, jako Martin Fendrych vůbec nenamáhají zjistit, kde je pravda, ale vychrlí na ČSSD soubor podezření a polopravd. Od současného primase českého kardinála Duky by nikdo ani nic jiného nečekal. Nejméně od dob soudu s Pussy Riot. Od Miloslava, kardinála Vlka bych ale čekal spravedlivější postoj k oběma stranám sporu. To vše nakonec kardinál Duka ukončí požadavkem, že by to chtělo více noblesy, samozřejmě u jeho oponentů.

Jenže oponenti se brání různým polopravdám a nařčením a jak je u nás dobrým zvykem, činí tak jinou sérií polopravd, domněnek a nařčení. Jako například, že se církev svým postojem snaží vládní koalici odvděčit za církevní restituce. To mi připomíná jednu velice poučnou zkušenost, která ukazuje, jak často jsme přesvědčeni, že jsme to právě my, kteří jsme majiteli pravdy a proto odmítáme naslouchat těm, kteří s námi nesouhlasí.

Mnohokrát jsem o tom již psal. Najednou povstane hned několik skupin, které si představují, že právě oni zastupují většinu slušných lidí a také si nárokují jejich podporu. Problém je, že všechny tyto skupiny jsou zcela protikladné, ale všechny jsou nezlomně přesvědčeny, že slušnost ztělesňují jedině ony. A právě to mi připomíná současné běsnění kolem Ústavu pro studium totalitních režimů. Je zcela nepochopitelné, proč si je vládní, ale třeba i církevní strana jista, že odvolání ředitele Daniela Hermana a jeho blízkých spolupracovníků představuje konec Ústavu pro studium totalitních režimů. A jestli vládní straně záleželo na kontinuitě práce, proč se rozpadá Vědecká rada Ústavu? Prý na protest.

Tím protestující myslí, že panu řediteli Hermanovi vrátí ztracené místo? Jak politicky naivní! Nebo snad i pan kardinál Vlk (nyní již bývalý člen Vědecké rady Ústavu) uvěřil „inteligentní“ vládní propagandě, že od nynějška se Ústav pro studium totalitních režimů mění v Ústav marxismu-leninismu? I kdyby někdo o takovouto proměnu (stejně jako o zrušení ústavu) usiloval, musel by nejdříve změnit zákon. Ústav pro studium totalitních režimů je totiž založen ze zákona a na to přece nemá v současné sněmovně ČSSD ani s KSČM dohromady potřebný počet hlasů.

To, co mi na takovýchto věcech nejvíce vadí, je, že jednotlivé skupiny v sobě nejsou schopny vidět partnery k jednání, vzájemnému naslouchání a diskusi, ale že v sobě vidí jen nepřátele. Typickou ukázkou je prohlášení paní Naděždy Kavalírové, která říká, že první rada, kterou vedla ona, na žádnou politickou objednávku nepracovala. Avšak rada současná, která odvolala ředitele Daniela Hermana, na politickou objednávku pracuje.

A církev, která by se neměla nechat do takového kolotoče vtáhnout, na předním místě a prostřednictvím svých předních představitelů ještě tvrdí muziku. Vždy jsme připraveni odrovnat svého oponenta, místo abychom se snažili alespoň trochu naslouchat. Je neuvěřitelné, kolik špíny a vymyšlených domněnek je staré vedení Ústavu pro studium totalitních režimů schopno nakydat na své oponenty. Do ničeho takového se nová Rada Ústavu, díky Bohu, zatáhnout nedala. Místo, abychom všichni prosili o odpuštění za své viny a tím se snažili odpouštět i svým bližním stále jen malicherně hledáme třísky v očích svých bližních, zatímco trámy ve svých vlastních očích vidět odmítáme.