Dnes je již zcela zřejmé, že akademické ani parlamentní hořekování nad počínáním prezidenta Miloše Zemana nemá žádný smysl. Prezident Zeman je k takovým ohlasům na svou činnost zcela netečný, někdy se ale spíše zdá, jako by ho ještě utvrzovaly ve správnosti jeho počínání. To se týká jak ohlasů domácích, tak těch, které přicházejí zvenčí.

Pravděpodobně má pocit, jakoby jeho pohrdání ústavodárci ani ústavními tradicemi ještě nebylo úplně dokonalé. Jako příklad můžeme uvést, že si dovolí například senátorům navrhnout na místo ústavního soudce kandidáta, který již jednou ze závažných důvodů neprošel (když ho navrhl Václav Klaus). Jak by asi stejní senátoři nyní, když ho opět navrhuje Miloš Zeman, vysvětlovali veřejnosti, kdyby rozhodli jinak? Jakému morálnímu tlaku je prezident vystavuje a to jen z toho důvodu, že tento kandidát patří (stejně jako Livia Klausová, nebo Jan Fischer) mezi jeho podporovatele. Komické je navíc to, že krátce po své volbě prezidentem tvrdil, že si jeho kandidaturu vůbec nedokáže představit.

Slovo Miloše Zemana (ani prezidenta Miloše Zemana) však nemůžeme brát příliš vážně. Jeden den řekne, že si spolupráci s Václavem Klausem nedovede představit a druhý den vznikne tzv. opoziční smlouva. Jeden den řekne, že jmenuje vládu Jiřího Rusnoka hlavně proto, aby se probíhající trestní řízení nezametlo pod koberec a v následujících dnech se dovíme, že by si dokázal představit (kdyby vláda Jiřího Rusnoka neuspěla) jmenování vlády Miroslavy Němcové ve stejném složení, jako byla vláda Petra Nečase.

Ve vládě by tedy zasedali stejní ministři, kteří chtěli ovlivňovat právě probíhající vyšetřování. To všechno jen proto, aby nemusel vyhovět nároku současné ČSSD pod vedením Bohuslava Sobotky na druhý pokus o sestavení prozatímní vlády. Na tom je současně vidět, že se Miloš Zeman spíše dohodne s lidmi jako je Miroslav Kalousek, než Bohuslav Sobotka a Jiří Dienstbier. Je tedy zcela zřejmé, že když TOP 09 a ODS tvrdí, že se staví proti rozpuštění poslanecké sněmovny proto, že hájí parlamentní demokracii, lžou sobě nebo veřejnosti, anebo platí oba případy současně.

Nyní je již zcela jasné, že prezident Zeman si rozpuštění sněmovny nepřeje a udělá všechno pro to, aby k ní nedošlo. Všichni, kteří mu k tomu pomáhají, jsou jeho vědomými nebo nevědomými nástroji, včetně důstojného knížete Karla Schwarzenberga. Miroslav Kalousek žádným nástrojem není, ten hraje podobnou bezohlednou hru, jako Miloš Zeman. Na jejím konci může však po těchto lidech zbýt devastovaná česká politická scéna. Například těžce oslabená ČSSD, kterou ve spolupráci s Milošem Zemanem pomáhá rozebírat na kousky její statutární místopředseda Michal Hašek. Co víc by si mohl Miroslav Kalousek při svém krátkozrakém politickém myšlení přát. Že nechce předčasné volby je zcela pochopitelné.

Mohl by totiž být při své „velké oblíbenosti“ mezi lidmi vykroužkován a nemusel by se vůbec do poslanecké sněmovny dostat. Něco takového se stalo například bývalému místopředsedovi ODS Ivanu Langerovi. TOP 09 by zcela jistě ve volbách získala, proto nemohu pochopit, proč této devastační politice Karel Schwarzenberg jen tak bez odporu sekunduje. Co je to platné, že v zahraničí nadává na Miloše Zemana. Tomu se prezident může jen a jen vysmát. Politiku určují výhradně politické činy, které mají naději na úspěch.

Takovým politickým činem rozhodně není současný návrh na změnu ústavy. Snaha TOP 09 a ODS změnit ústavu a omezit poněkud pravomoci prezidenta je v tuto chvíli poněkud směšná. Především právě tyto strany zabránily omezení prezidentských pravomocí, když o to v souvislosti s ustanovením přímé volby prezidenta usilovala ČSSD a hlavně jedná se o snahu nabídnout takové řešení, jako náhradu za rozpuštění sněmovny, které se zdá být hlavně pro ODS a zřejmě také pro některé členy TOP 09 nevýhodné. Je tedy zcela nepravděpodobné, že by tento návrh mohl v poslanecké sněmovně i v senátu získat ústavní většinu. Takovýto návrh tedy rovněž nepředstavuje žádnou uskutečnitelnou politiku omezení moci a nevhodných postupů prezidenta Miloše Zemana, nýbrž jejich faktickou podporu, i když se před veřejností tváří jinak.

Zřejmě ale tito politici dobře vědí, proč je pro ně výhodnější de facto počínání Miloše Zemana podporovat, než jediným aktem prosadit dominanci poslanecké sněmovny na úkor prezidenta, které se ovšem slovně neustále dovolávají. Jediným politickým činem (ať se to TOP 09 a ODS líbí nebo ne), který v tuto chvíli není v rukou Miloše Zemana je rozhodnutí o rozpuštění poslanecké sněmovny. Současně by tímto aktem strany dokázaly, že jim je dražší prospěch země, než jejich vlastní. Zázraky se občas také dějí!