O jaký jde omyl statutárního místopředsedy ČSSD Michala Haška? Michal Hašek totiž tvrdí, že podpora vlády Jiřího Rusnoka představuje volbu mezi Miroslavem Kalouskem a Milošem Zemanem. Přesněji řečeno, pan Michal Hašek chce zřejmě říci, že podpora vlády Jiřího Rusnoka, kterého do funkce jmenoval prezident Miloš Zeman, by zřejmě znamenala zásadní změnu, protože její podpora v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR by znemožnila návrat Miroslavu Kalouskovi k moci. Tento postoj by měl jistou logiku, kdyby počet hlasů, se kterými mohou počítat současné opoziční strany převyšoval 100 hlasů. Ale tak tomu přece není a to pan místopředseda Hašek ví lépe, než kdo jiný.

Jestliže tedy nemůže opozice za žádných okolností dosáhnout uznání vlády Jiřího Rusnoka, i kdyby ho podpořila všemi svými hlasy, a nikdo z poslanců bývalé koalice tuto vládu nepodpoří, proč vlastně Michal Hašek tolik usiluje o to, aby tato skupina lidí byla poslanci ČSSD v Parlamentu ČR za všech okolností podpořena?

Důvod může být jen jediný. Miloš Zeman si potřebuje otestovat, kolik poslušných a za všech okolností věrných duší v ČSSD ještě má. Jedná se tedy jen o zdánlivý omyl. Je to skutečně volba, ale nikoli mezi Miroslavem Kalouskem a Milošem Zemanem, ale mezi řádně zvoleným předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou a Milošem Zemanem, který představuje parazitický a hluboce opovrženíhodný tzv. politický subjekt Zemanovců, kterému propůjčil své jméno, ale který svou silou zdaleka neodpovídá jeho politickým ambicím.

Vyhrožování, že pokud nezíská podporu vláda Jiřího Rusnoka, může dojít k návratu Miroslav Kalouska, má ještě jeden zásadní nedostatek. Výše jsme uvedli, že vláda v současné době za žádných okolností podporu získat nemůže, i kdyby se ČSSD sebe více snažila. Politický přítel a podporovatel Michala Haška prezident Miloš Zeman, však prohlásil, že v takovém případě nabídne možnost sestavit vládu paní Miroslavě Němcové a právě v té je Miroslav Kalousek předním členem. Stačí jen, aby paní Němcová přinesla 101 ověřených podpisů. Pan prezident tedy zřejmě žádné problémy s Miroslavem Kalouskem nemá.

Když se na tuto politickou hru statutárního místopředsedy Haška a prezidenta Miloše Zemana dívá z povzdálí Miroslav Kalousek, musí mít nebetyčnou radost. Většina obyčejných členů ČSSD pravděpodobně vůbec nechápe, o jak proradnou hru ze strany jejich místopředsedy se jedná. Domnívají se pravděpodobně, že prezidentu Miloši Zemanovi je třeba prostřednictvím podpory vlády Jiřího Rusnoka nějakým způsobem vzdát čest, i v případě, že přestanou hájit některé principy, které až dosud hájili. Pravděpodobně je vůbec nenapadne, že mohou přijít jednou pro vždy o své voliče (rozhodně o ty mladé), kteří je přestanou vnímat jako seriozní stranu. Důvěryhodnost je možné ztratit jen jednou. Právě na to doplatila Strana zelených. Jestliže se Michalu Haškovi podaří tuto nejdůležitější českou politickou stranu rozštěpit, nemůže ČSSD tento osud minout.

To, co se daří Michalu Haškovi a Miloši Zemanovi by se Miroslavu Kalouskovi, který má ČSSD mimořádně nerad nikdy nemohlo podařit. Když Jiří Dienstbier říká, že ČSSD musí být svéprávná a důstojná strana nezávislá na Miloši Zemanovi i na Miroslavu Kalouskovi a že jde především o její schopnost uspět ve volbách a nezávisle prosazovat svůj program, má bezpochyby pravdu. Jaký div, že se to líbí právě mladým sociálním demokratům. Dokonce i těm z Jižní Moravy, kde ČSSD zatím vládne Michal Hašek. Nelíbí se to pravděpodobně prezidentu Miloši Zemanovi. Od první chvíle, kdy se dostal do úřadu pracuje na tom, aby vznikla silná vazba mezi ním a co největší částí ČSSD. A k tomu mu intenzivně pomáhají právě takoví lidé, jako Michal Hašek.

Je totiž mezi námi mnoho lidí, kteří jsou fascinováni silnými osobnostmi. S tím mají velký problém ženy. Jako příklad můžeme uvést paní Jiřinu Bohdalovou, která se zatoužila vyfotografovat s mnoha prezidenty, počínaje Antonínem Novotným a konče Milošem Zemanem. Vůbec se nejedná o nějaké myšlenky (nebo snad myšlenkové bohatství), které by taková osobnost musela předávat. To, co druhé obvykle fascinuje je síla této osobnosti, ke které se touží přimknout. Jaképak myšlenkové bohatství může nabídnout současný prezident? O tom minulém platí totéž. Přesto, kolik mají a měli oba obdivovatelů!

Příčinou je pravděpodobně jejich přehnaná sebejistota a obdivuhodná bohorovnost, která je sice zdrojem mnoha trapných omylů, ale ty jim koneckonců jejich skalní obdivovatelé rádi prominou. Prominou jim je za to, že mohou z těchto lidí čerpat pocit bezpečí. Dodejme falešný pocit bezpečí. Za to však tyto ústřední osobnosti vyžadují téměř slepou poslušnost vůči jejich záměrům (například politickým). Právě tímto způsobem postupuje také prezident Miloš Zeman, když předkládá do Senátu Parlamentu ČR opět kandidaturu soudce, kterého senátoři již jednou ze závažných důvodů zamítli. Nyní ho ale předkládá on a senátoři ČSSD přece budou poslušní, když vyjde všechno tak, jak si právě přeje. Co je to jiného, než zkouška bezmezné poslušnosti.

Takových lidí, kteří zatouží poslouchat nějakou silnou osobnost se najde dost a dost i v ČSSD, nejen mezi funkcionáři, jako je Michal Hašek a Zdeněk Škromach, ale i mezi řadovými členy strany. Michal Hašek si ale skutečně hraje s ohněm. Je totiž schopen v soukromém zájmu Miloše Zemana zničit nejvýznamnější politickou stranu této země. Může se mu to podařit dvojím způsobem. Buď tím, že ji rozštěpí na dvě poloviny. Nebo tím, že ji přesvědčí, aby se podřídila Miloši Zemanovi a tím ztratila svoji svéprávnost, důstojnost a nezávislost, jak říká Jiří Dienstbier.