Poslední události u nás, ale hlavně ve světě by nás měly přimět k důkladnému zamyšlení o nutných předpokladech demokratického uspořádání. Události v Egyptě, ale i ty v Turecku svědčí o tom, že tamní společnost je zásadním způsobem rozpolcená. Lidé, na kterých zanechalo hluboké stopy západní vzdělání, koncept lidských práv a podobně se nechtějí o tyto vymoženosti nechat připravit. To neznamená, že se cítí být horšími muslimy, než ostatní.

Druhá skupina, převážně venkovského, méně vzdělaného obyvatelstva tento postoj zcela zavrhuje. Odsuzuje vše, co přišlo ze Západu, i když touží po materiálních výhodách západní společnosti a nemůže pochopit, jak k těmto darům nevěřící přišli. Tito lidé dávají přednost klasickému chápání islámu a právu šaríja, které je v současném světě zcela nepoužitelné a to jak v Egyptě, tak v Turecku.

A právě snaha nyní již bývalého egyptského prezidenta Mursího vytvořit z Egypta islámskou republiku podle klasických představ vedl k protestům větší části obyvatelstva, pro kterou je něco takového zcela nepřijatelné. Hospodářství Egypta závisí na turistickém ruchu a také na podpoře Mezinárodního měnového fondu. Turisté nebudou jezdit do Egypta, jestliže nebudou mít záruku, že zde dostanou všechny potřebné služby a také, že zde nebudou moci pobývat beze strachu o sebe sama a o své bližní. Mezinárodní měnový fond nebude rozhodně podporovat jakoukoli islámskou republiku. V této situaci nezbývalo armádě nic jiného, než zasáhnout.

To ale není ta nejdůležitější otázka. Ta by se dala formulovat jinak. „Hodí se pro společnost, která si je schopna si do svého čela postavit konzervativní Muslimské bratrstvo, které se navíc nevyhýbá terorismu, demokratické uspořádání?“ To byl totiž základní problém klasiků politického myšlení, kteří si dobře uvědomovali, že z vůle většiny může být nastolena třeba i ta nejhorší krutovláda, která právě tuto většinu následně postihne. Jakékoli nakupení lidí, jakákoli většina potřebná k vítězství ve volbách ještě nemusí být oním lidem, který je schopen si odpovědně vládnout. A právě o to v tomto případě jde.

Když se vzdělaná část egyptského obyvatelstva začala bouřit proti prezidentu Mubarakovi, usilovali členové této skupiny o zvýšení prosperity a získání podstatně většího množství demokratických práv (po vzoru Západu). Svými protesty dosáhli toho, aby se poprvé v dějinách Egypta konaly demokratické volby. A zde se ujímá úlohy Muslimské bratrstvo, které již mnoho let působilo v ilegalitě a bylo také jedinou dobře organizovanou skupinou egyptské společnosti. A právě toho využilo a zneužilo.

Samozřejmě, cíle těch, kteří si vybojovali demokratické volby a usilovali o získání dalších demokratických svobod jim byly zcela cizí. Oni usilovali o pravý opak. Jejich cílem bylo společnost islamizovat. Opřeli se o málo vzdělané venkovské vrstvy a díky své proorganizovanosti se pokusili výsledky demokratických voleb ovlivnit a zmanipulovat. A to se jim také podařilo. Islamisté jsou totiž přesvědčeni, že když je to v jejich zájmu, mohou i podvádět. Podle toho dopadly první volby do egyptského parlamentu a také prezidentské volby. Prezident Mursí, který reprezentoval Muslimské bratrstvo, však zvítězil nad svým oponentem již jen asi o 1,5% hlasů.

I když bylo jasné, že Muslimské bratrstvo reprezentuje jen část společnosti, rozhodli se islamisté využít příležitosti a pokusili se prostřednictvím ústavy a dalších prostředků vnutit Egypťanům své představy o životě. To nemohlo skončit dobře. V Egyptě se situace stále zhoršovala. Vzdělanější část společnosti se začala bouřit proti prezidentovi a žádala jeho odstoupení. Neúspěšně. Zasáhla tedy armáda. Nová vláda nabízela spolupráci i Muslimskému bratrstvu. Ti ale odmítali vše, kromě jediného řešení: vše se musí vrátit do starých kolejí a prezident Mursí do své funkce. V opačném případě vyzvali spřízněné egyptské obyvatele k boji za své požadavky a také na různých místech shromažďovali zbraně. Dokonce začali útočit na státní úřady.

Problém je stále stejný. Dobře organizovaná skupina, která je schopna málo vzdělanou společností, která jí ráda naslouchá, dobře manipulovat. Něco takového se však netýká jen egyptské nebo turecké společnosti, ale i té naší. Stále je u nás velké množství lidí, kteří neradi přijímají, že solidní řešení jakéhokoli problému téměř nikdy není jednoduché. Právě toho využívají strany s tzv. novými nabídkami, které vědí, jak problémy společnosti řešit. Stačí je jen zvolit a vše ostatní nechat již na nich. Na rozdíl od bývalých politiků, oni prostě vědí, jak na to. To velmi mnoho lidí rádo slyší a velice neradi si kladou otázku, zdali je něco takového vůbec (z principiálních důvodů) možné. Krátce a jednoduše řečeno možné to není, a to z principiálních důvodů.

Tvrdím, že žádná nová strana, která může v tuto chvíli vzniknout, nemůže nabídnout občanům, že jejich problémy bude schopna vyřešit lépe, než ostatní existující strany. To by musela nabídnout na svých kandidátkách místa těm morálně nejosvědčenějším osobnostem napříč politickým spektrem. Právě to však udělat nemůže. Platí totiž pravidlo, že naši politici nemohou myslet, cítit a jednat lépe, než společnost, ze které vzešli. I kdyby získala několik takových osobností (a mnoho jich skutečně není), nestačilo by to ani na to, aby obsadili významné množství parlamentních křesel.

Plodná cesta tedy vede jiným směrem. Je třeba vytvořit samočisticí společenský organismus, který by průběžně z politiky odstraňoval ty osoby, které neobstojí (rovněž napříč politickým spektrem). To představuje systematickou, dlouhodobou a obtížnou práci. Jak ale takový organismus vytvořit? Přímá demokracie v té formě, jak ji navrhují některé současné strany nebo hnutí to rozhodně není. Kromě toho existují ještě některé standardní cesty ke zlepšení stavu věcí. Jedním z nich je oddělení státní byrokracie a politických struktur, které je cílem Zákona o státní službě. To ale samo o sobě nestačí k tomu, aby se politici stali lepšími lidmi, než je většina z nás. Chceme-li, aby nás zastupovali v zastupitelských orgánech lepší lidé, musíme my sami být lepší. Jinak to prostě nejde.

Odpovědně vládnout, to v tomto smyslu neznamená zasedat ve vládě nebo v parlamentě, ba ani v jiných zastupitelských orgánech, ale nedat se při volbách všeho druhu nachytat na různé výzvy, úsvity a lákavá hnutí, která zcela zaručeně vědí, jak konečně všechny naše problémy (pokud možno bezbolestně a za co nejmenších obětí z naší strany) řešit. A to je velice těžká úloha pro každého, nejen pro Egypťany a Turky, ale jak dobře víme, i pro nás.

Všichni totiž rádi spoléháme na to, že oběti, které je třeba při řešení a při skutečné změně jakékoli stavu přinášet, se nedotknou nás, našeho navyklého způsobu myšlení a podobně, ale těch druhých. Na to se však spoléháme marně. Jak se ale v minulosti vytvářelo to, co bychom mohli nazvat odpovědný a přemýšlivý lid? Především to souvisí s šířením vzdělání. Ve všech vrstvách (i v těch nejchudších) se například hodně četlo. Právě v tom je významná část islámské společnosti znevýhodněna. Někteří z nás by tedy měli v rámci volební kampaně více přemýšlet a ne se chovat, jako nevzdělaní příznivci Muslimského bratrstva. Určité strany na to příliš spoléhají.