Andrej Babiš a Miloš Zeman
28. října jsem si přečetl následující povzdech předsedy hnutí ANO, který byl na webu citován (pokud se nepletu) ze sociální sítě Twitter: „Tak sleduji tu slavnost na Pražském hradě, na kterou jsem nebyl pozván a vidím tam známou partu lidí, kteří pozváni byli a kteří se v minulosti podíleli na tom, že naše země je právě v takovém stavu, v jakém v současnosti je (jen přibližný citát).“
Prezident Miloš Zeman má skutečně podivné preference. Když uvážíme, že Pavel Bělobrádek, předseda KDU-ČSL pozván byl a Andrej Babiš, předseda hnutí ANO, které dosáhlo ve volbách daleko většího úspěchu (a to hned napoprvé), pozván nebyl, je to počínání neobyčejně trapné. Nemusí se nám líbit, že hnutí ANO takového výsledku dosáhlo, ale prezident sliboval, že bude prezidentem pro všechny občany, že bude všem měřit stejně a že bude spíše spojovat, než rozdělovat.
Uplynulo jen několik měsíců a je zřejmé, že náš současný pan prezident nejenže neměří stejně všem občanům, ale neměří stejně ani úzké vrstvě politiků, na které by mu mělo zvláště záležet. Dokonce ani užší skupině levicových politiků, ke které se tak rád hlásí. Proč by se tedy měl chovat slušně k Andreji Babišovi, který mu zdaleka tak blízký není? Takový člověk představuje ale obrovské nebezpečí pro celý stát, protože v druhých není schopen vidět nic jiného, než pouhé nástroje své osobní moci. Ti, kdo se podřídí, jako například Michal Hašek a jeho lidé v ČSSD, vyhoví požadavkům a jsou vzati na milost. Ti, kdo odmítnou, chtějí se řídit vlastním rozumem a svědomím (jako například Vladimír Špidla, Bohuslav Sobotka, nebo Jiří Dienstbier), jsou na věky zatraceni.
Je jasné, že ČSSD, přesněji řečeno ono zemanovské křídlo ČSSD postavilo Andreje Babiše před obrovský politický problém. Je jisté, že bez hnutí ANO žádná fungující vláda vzniknout nemůže. Jenže hnutí ANO slibovalo, že chce zavést jiný styl politiky, než zdiskreditované politické strany. Ale způsob jednání Haškova křídla ČSSD představuje to nejhorší v tomto oboru, co je možné si představit. Napříště by mělo platit, že ani v politice by se neměli prosazovat lidé se špatným charakterem. No, a to má teď tak trochu v rukou i Andrej Babiš. Zvláště když říkal, že chce dělat politiku jinak. Proto nejde jen o vnitřní záležitost ČSSD, ale o další vývoj této země. Čím dříve to politici pochopí, tím lépe. Také proto přední český politolog Jiří Pehe píše:
„Klíčovou roli v tom, jak se budou věci v ČSSD dál vyvíjet, může paradoxně sehrát Andrej Babiš. Pokud přijme puč v ČSSD jako fakt, a bude o vládě vyjednávat s Haškem, Sobotkovo křídlo se definitivně dostane do těžké defenzívy. Pokud Babiš naopak jasně řekne, že puč v ČSSD je přesně oním projevem nemoci českého stranictví, s nímž on a jeho ANO nechtějí mít nic společného, Hašek i Zeman mohou takříkajíc „ostrouhat“. Jisté je, že pokud Babiš přijme „pučisty“ v ČSSD jako partnera pro vyjednávání, poškodí tím svoje hnutí. Je navíc zřejmé, že ve světle posledních kroků Zemana a jeho spojenců je hlavním úkolem české politiky postavit hráz prezidentovi, jenž nejen mimoústavně posunuje zemi k prezidentské republice, ale který může úplně zničit nejen nejstarší českou politickou stranu ale vlastně politické strany vůbec. Babiš sice vedl kampaň proti politickým stranám, ale jen těžko si může přát, aby došlo k úplné destrukci parlamentního systému. Příště by bylo na řadě ANO.“
Prezident Miloš Zeman má skutečně podivné preference. Když uvážíme, že Pavel Bělobrádek, předseda KDU-ČSL pozván byl a Andrej Babiš, předseda hnutí ANO, které dosáhlo ve volbách daleko většího úspěchu (a to hned napoprvé), pozván nebyl, je to počínání neobyčejně trapné. Nemusí se nám líbit, že hnutí ANO takového výsledku dosáhlo, ale prezident sliboval, že bude prezidentem pro všechny občany, že bude všem měřit stejně a že bude spíše spojovat, než rozdělovat.
Uplynulo jen několik měsíců a je zřejmé, že náš současný pan prezident nejenže neměří stejně všem občanům, ale neměří stejně ani úzké vrstvě politiků, na které by mu mělo zvláště záležet. Dokonce ani užší skupině levicových politiků, ke které se tak rád hlásí. Proč by se tedy měl chovat slušně k Andreji Babišovi, který mu zdaleka tak blízký není? Takový člověk představuje ale obrovské nebezpečí pro celý stát, protože v druhých není schopen vidět nic jiného, než pouhé nástroje své osobní moci. Ti, kdo se podřídí, jako například Michal Hašek a jeho lidé v ČSSD, vyhoví požadavkům a jsou vzati na milost. Ti, kdo odmítnou, chtějí se řídit vlastním rozumem a svědomím (jako například Vladimír Špidla, Bohuslav Sobotka, nebo Jiří Dienstbier), jsou na věky zatraceni.
Je jasné, že ČSSD, přesněji řečeno ono zemanovské křídlo ČSSD postavilo Andreje Babiše před obrovský politický problém. Je jisté, že bez hnutí ANO žádná fungující vláda vzniknout nemůže. Jenže hnutí ANO slibovalo, že chce zavést jiný styl politiky, než zdiskreditované politické strany. Ale způsob jednání Haškova křídla ČSSD představuje to nejhorší v tomto oboru, co je možné si představit. Napříště by mělo platit, že ani v politice by se neměli prosazovat lidé se špatným charakterem. No, a to má teď tak trochu v rukou i Andrej Babiš. Zvláště když říkal, že chce dělat politiku jinak. Proto nejde jen o vnitřní záležitost ČSSD, ale o další vývoj této země. Čím dříve to politici pochopí, tím lépe. Také proto přední český politolog Jiří Pehe píše:
„Klíčovou roli v tom, jak se budou věci v ČSSD dál vyvíjet, může paradoxně sehrát Andrej Babiš. Pokud přijme puč v ČSSD jako fakt, a bude o vládě vyjednávat s Haškem, Sobotkovo křídlo se definitivně dostane do těžké defenzívy. Pokud Babiš naopak jasně řekne, že puč v ČSSD je přesně oním projevem nemoci českého stranictví, s nímž on a jeho ANO nechtějí mít nic společného, Hašek i Zeman mohou takříkajíc „ostrouhat“. Jisté je, že pokud Babiš přijme „pučisty“ v ČSSD jako partnera pro vyjednávání, poškodí tím svoje hnutí. Je navíc zřejmé, že ve světle posledních kroků Zemana a jeho spojenců je hlavním úkolem české politiky postavit hráz prezidentovi, jenž nejen mimoústavně posunuje zemi k prezidentské republice, ale který může úplně zničit nejen nejstarší českou politickou stranu ale vlastně politické strany vůbec. Babiš sice vedl kampaň proti politickým stranám, ale jen těžko si může přát, aby došlo k úplné destrukci parlamentního systému. Příště by bylo na řadě ANO.“