Proradné jednání skupiny funkcionářů ČSSD, kteří se včera pokusili odvolat Bohuslava Sobotku, přináší již své ovoce. Bohužel, jeho důsledky začínají dopadat na celou ČSSD, nikoli jen na hlavy těch, kteří se tohoto jednání dopustili. Česká intelektuální elita přistupuje k nově jmenovaným členům vyjednávací skupiny z pochopitelných důvodů, jakoby byli postižení morem. Například profesor Martin Potůček píše:

„Rozhodnutí předsednictva ČSSD bude mít pro tuto stranu zničující důsledky. Bez ohledu na to, zda Bohuslav Sobotka svoji pozici předsedy uhájí či nikoli. V povolebních vyjednáváních odsuzuje ČSSD do role partnera, který bude v koaličních vyjednáváních nutně tahat za kratší konec provazu. Stejně tak tomu bude u nové vlády s účastí ČSSD. Pokud vůbec vznikne. Oslabuje schopnost ČSSD být kompetentní nositelkou levicově orientované politiky. Zvyšuje pravděpodobnost jejího rozštěpení. V širším společensko-politickém kontextu dále oslabí už tak nízkou důvěru voličů v „zavedené“ strany, především právě v ČSSD, a podpoří jejich sympatie k jiným především k těm novým a ještě méně čitelným politickým subjektům.“

Mnoho potenciálních voličů nakonec odmítlo ve volbách podpořit ČSSD z obavy, že ve straně je stále příliš mnoho korupčních a bezcharakterních typů, podobných těm, jaké se nacházejí v ODS. Právě kvůli této obavě se voliči stále více přiklánějí k obtížně předvídatelným politickým subjektům. Zavedené politické strany v nich budí hrůzu, stejně jako právě v oněch nových politických skupinách, které se veřejnosti snaží dokázat, že nejsou jako klasické politické strany a právě proto si důvěru zaslouží.

ČSSD se nakonec ve volbách umístila na prvním místě, protože její důvěryhodnější část přesvědčila, že se po sedmi letech v opozici poučila. Mnoho lidí jí to neuvěřilo. Michal Hašek a jeho lidé vynaložili velké množství energie, aby tuto nedůvěru podnítili. A příslušný výsledek se rychle dostavil. Nejen v podobě nízkého výsledku voleb, též v podlomené důvěře případných koaličních partnerů. Pavel Telička, významný český diplomat a nyní také významný představitel hnutí ANO píše:

„Člověk musí být hodně opojený vidinou moci a svými ambicemi, aby tak rychle po volbách a zásadním způsobem destabilizoval českou politickou scénu. Věc je totiž třeba vidět v širších souvislostech. Každý si nutně musí položit otázku, jak spolehlivým politickým či případně koaličním partnerem ČSSD se svým de facto dvojím vedením vlastně je, jak spolehliví a vůči této zemi zodpovědní politici této strany nám budou vládnout. Pokud si pár hodin po volbách vzájemně vrazí kudlu do zad, kdy a v jaké situaci ji vrazí někomu jinému. Způsob a načasování „vyvození odpovědnosti“ jsou tragické a velmi sobecké.“ A na adresu nově jmenovaných vyjednavačů, kteří se snaží vyloučit Bohuslava Sobotku z jakéhokoli vyjednávání o budoucí vládě Pavel Telička říká: „Pokud bych však byl jedním z jmenovaných vyjednávačů ČSSD v povolebních jednáních, styděl bych se po tom všem sám za sebe a přemýšlel bych, jak důvěryhodným protějškem asi tak mohu být.“

Řekl bych, že lidé jako Michal Hašek, bývalý ministr průmyslu Urban, „proslavený“ pražský funkcionář Hulínský, o nic méně „proslavená“ Jana Vaňhová a další „esa“ ČSSD však zcela jistě schopnost stydět se již dávno ztratili. Z této tragické situace existuje, podle mého soudu, jediné důvěryhodné východisko, tj. takové, kterému bude veřejnost důvěřovat. V tuto chvíli musí ukázat, co v nich je, řadoví členové a příznivci ČSSD. Nesmí již déle čekat, co udělají jakékoli orgány strany a musí ukázat, že tento způsob jednání je pro obyčejné zastánce sociálnědemokratických myšlenek zcela nepřijatelný. Že je pro ně stejně nepřijatelný, jako pro jakéhokoli jiného slušného člověka. Teprve potom mohou chtít i od ostatních, aby i oni jejich straně důvěřovali. Právě v takovýchto chvílích spočívá vše jen a jen na aktivních a odpovědných občanech. Tentokrát jsou to ti, kteří drží palce ČSSD. Jde jen o to, zdali to pochopí včas. Jestliže to včas nepochopí, bude nevyhnutelným důsledkem konec ČSSD. Obětovat ale tímto způsobem celou velkou českou sociálnědemokratickou tradici, to by byla přece jenom velká škoda. Nyní ale vážně hrozí rozpad této nejvýznamnější současné politické strany.