Již před časem jsem napsal, že se první místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš nevyznačuje obzvláštní zdvořilostí, to vědí všichni, kteří ho slyšeli někdy mluvit, zvláště ve sněmovně. Tehdy jsem psal, že málokdo se mu ve sprostotě a neomalenosti jeho vystupování vyrovná, dokonce ani jeho předchůdce ve funkci ministra, Miroslav Kalousek, se s ním nemůže měřit, a to je skutečně co říci. Snad jen současný prezident České republiky, Miloš Zeman, je s ním naroveň.

A to se bohužel stále potvrzuje. Je skutečně neuvěřitelné, že tento člověk dosahuje v naší zemi v průzkumech popularity politiků té nejvyšší úrovně a díky němu také jeho tak zvané hnutí ANO 2011. Nejnovější průzkumy předpovídají až 31 % hlasů v nejbližších parlamentních volbách. Když píšu, že ANO 2011 je jen „tak zvané“ hnutí má to svůj dobrý důvod. Každé skutečné hnutí vzniká totiž zdola, jako spontánní iniciativa aktivních občanů. Hnutí ANO 2011 však založil Andrej Babiš spíše jako politickou divizi svého koncernu Agrofert, aby se úspěšně uplatnil v politickém životě této země.

Využil přetěžké situace a zkorumpovanosti českých politiků a snažil se přesvědčit občany, že kolem něj se soustřeďují lidé, kteří nemají s takovými lidmi nic společného. Že oni v životě již něco dokázali, něco již vybudovali a nyní chtějí své bohaté zkušenosti darovat ve prospěch druhých, v tomto případě ve prospěch státu. Přesvědčil také řadu zajímavých osobností, aby se nechaly zapsat na kandidátky hnutí do Parlamentu ČR i jinam a tím jeho záměry na veřejnosti legitimizovaly.

Zde ale vzniká zásadní problém. Úspěšní kandidáti hnutí vstupují do politického života (stávají se poslanci a ministry) a přitom o sobě tvrdí podle vzoru svého zakladatele: „My nejsme přece žádní politici. My jsme ti, kteří se dali na politiku, abychom dosáhli její nápravy. Ano, nás volete, občané! Bude líp.“

V tomto tónu se nesou základní tvrzení, kterými neustále šermuje Andrej Babiš, jeho kolegové a kolegyně. Pro přemýšlivého člověka je to poněkud zvláštní tvrzení. Morální úroveň politiků přece nemůže být v průměru lepší, než je morální úroveň společnosti, ze které pocházejí. Nebo že by se kolem Andreje Babiše začala tvořit skupina nějakých novodobých politických andělů strážných? Zcela určitě nikoli. Stalo se jen to, co se stává vždy v takovém případě. Ve chvíli politického úspěchu se k hnutí ANO 2011 začalo jen přidávat stále více lidí, kteří zatoužili po politickém úspěchu, ale dosud se jim nepodařilo ničeho takového dosáhnout. Že by tito lidé byli jen o drobínek lepší, než jsou členové a příznivci ostatních stran, ze kterých se vybírají i ti Andrejem Babišem zatracovaní politici, o tom je možné s úspěchem pochybovat.

Nikdo nemůže za nás samé přinést nápravu do této společnosti, jen my sami. Žádné hnutí, žádná politická strana, kdy už to jednou pochopíme? Politici, kteří se volí z nás jsou v průměru jen tak dobří, jako jsme my sami. Čím poctivější budeme my sami, tím poctivější budou i naši politici. Tuto přetěžkou řeholi proměny z nás nikdo sejmout nemůže, i když bychom byli rádi, aby tak učinit mohl. Proto tolik lidí věří a doufá v Andreje Babiše, že se mu to konečně snad podaří. „Komu jinému by se to mohlo podařit, než člověku, který vytvořil tak obrovský mezinárodní koncern, jako je Agrofert?“ ptají se voliči v němém úžasu.

Ale jak vlastně Andrej Babiš v minulých letech vytvořil ten svůj tolikrát vychvalovaný Agrofert? V poslední době vycházejí na povrch prapodivné informace o velice podivných metodách získávání majetku pro firmu Agrofert. Andrej Babiš na tato obvinění odmítá odpovídat s tím, že je to vše účelově vymyšlené a že takové informace shromažďují novináři vyhození z novin, které vlastnila mediální skupina Mafra, poté, co ji zakoupil Andrej Babiš. Když ministr financí a první místopředseda vlády nedokázal uspokojivě odpovědět ani na problém korunových dluhopisů, nezbývalo předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi už nic jiného než zakročit, i přes to, že si již v tuto chvíli nemůže být jist, zdali na tento svůj postup vlastně nedoplatí.

Blíží se přece volby a čeští voliči jsou skutečně nepředvídatelní. Jenže jsou v životě chvíle, které žádné taktizování již neumožňují. V těchto dnech si opět připomínáme konec válečných dnů a průběh druhé světové války. Opět jako obvykle promítala Česká televize fascinující film Jiřího Krejčíka „Vyšší princip“. Ve vrcholném okamžiku filmu říká starý profesor svým studentům: „Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu, není zločin.“ Je doba tzv. heydrichiády, kdy denně umíralo veliké množství lidí, šlo o život, ale starý profesor nemohl jinak.

Do podobné situace se nyní dostal i Bohuslav Sobotka, i když v žádném případě nemůže mít tak tragické následky, jako v době heydrichiády. Andrej Babiš je neštěstí českého politického života, které se ale vydává za jeho největší dobrodiní. Jsem skutečně rád, že předseda vlády této země neselhal a všichni, kteří mají všech pět pohromadě by ho měli v jeho snaze o zachování ústavního pořádku v této zemi podpořit, a ne mu malicherně vyčítat, který krok měl v posledních dnech učinit jako první a který až následně. Myslím, že vzhledem k tomu, co jsem o politických krocích Bohuslava Sobotky napsal v minulosti mě asi nikdo nebude podezřívat, že bych mu nějak zvlášť nadržoval.