Je zcela jistě dobře, že mimořádný sjezd KDU-ČSL dal přednost bývalému ministrovi zemědělství Marianu Jurečkovi před jeho konkurentem Janem Bartoškem. Myslím, že Marianu Jurečkovi je jako bývalému ministrovi zemědělství daleko bližší ekologická orientace, která se v současné době začíná uplatňovat v Evropské unii. I jeho kandidátský projev tomu nasvědčoval. Myslím ale, že zdůrazňovat a nabízet fotovoltaické panely na domech je sice výborná věc, ale samo o sobě to nestačí.

Jestliže chce strana získat nové voliče a přestat se pohybovat kolem pětiprocentní hranice podpory musí voličům nabídnout zcela novou orientaci své politiky. A to by právě měla být, kromě politiky, kterou již voličům nabízí, k přírodě ohleduplná ekologická politika, jak zdůraznil třetí kandidát na předsedu (odborník z firmy Škoda) Jan Horníček. Konec konců, která z českých politických stran by měla mít k ekologii blíž než strana, v jejímž čele stál tak dobrý ministr zemědělství jako byl Josef Lux a myslím, že ani Marian Jurečka za ním, jako ministr zemědělství, příliš nezaostával.

V době Josefa Luxe ale dokázali lidovci oslovit daleko lépe své voliče než současní lidovci. A přitom by mohli. Stačilo by, kdyby přijali za svou tu politiku, kterou jim nabízel třetí kandidát na předsedu Jan Horníček. Ne, že by ho hned museli zvolit předsedou, s tím ani on nepočítal, ale do užšího vedení strany ho zvolit mohli a tím by dali dostatečně najevo, že jim na této politice záleží. A že se právě i uvnitř KDU-ČSL ledy pohnuly. Kdyby se pohnuly, asi by byli lidovci těžko přijatelní pro ODS, které je jakákoli ekologie proti mysli. Ale ledy se nepohnuly. Jak by řekli straničtí kádrováci: „staré osvědčené kádry nevyklízejí své pozice tak snadno“. A proto konstatuji, že lidovci opět zmeškali svou velkou příležitost.