Školy a koronavirus
Nikdo, kdo má všech pět pohromadě není samozřejmě šťastný, že nás postihla taková pohroma, jako je současná pandemie koronaviru. To, že se v médiích téměř nemluví o ničem jiném, by snad ještě nebylo tak zlé. Na to, co nás potkalo však doplácejí (jako obvykle) ti, kteří se mohou ze všeho nejméně bránit. Souhrnně řečeno: lidé staří, sociálně slabí a také děti.
Protože je dobré se vždy trochu omezit, budu se v této úvaze zabývat výlučně jen dětmi a mladými lidmi různého věku a s těmi souvisí nejrůznější typy škol a učilišť všeho druhu. Krize spojená s koronavirem odhalila nejen slabiny, ale i velké možnosti českého školství. Především se ukázalo, že čeští učitelé nejsou vůbec na změnu způsobu vyučování připraveni. Přesněji řečeno, jsou na ni připraveni tak málo, jako jsou různá nakladatelství, která vydávají výukovou literaturu. Těm totiž většinou stačí, když své psané knihy zpřístupní v elektronické podobě.
A učitelé si zase často představují, že ve své současné školní praxi mohou pokračovat, ale přes internet. Tak zahlcují své žáky a studenty požadavky a úkoly jako by se nechumelilo, jako by jejich školní výuka pokračovala dál. Jejich rodiče, kteří se spolu s nimi snaží tuto kalamitu zvládnout jsou z toho stejně nešťastní, jako jejich děti. Tím spíše, že učebnice, které jsou v současné době vydávány, nejsou většinou určeny pro vzdělávání dětí a studentů v domácím prostředí, ale výlučně pro práci učitelů v hodině. Jestliže si student nepřinese z hodiny vlastní poznámky, je taková učebnice pro domácí přípravu téměř jistě zcela nepoužitelná. To byl také hlavní důvod, který vedl před časem gymnaziální studenty, aby si vydali některé učebnice vlastní. Celou řadu těchto učebnic nazvali: „Pro spolužáky“.
Přitom výuka přes internet nabízí zcela nové možnosti. Především umožňuje individuální přístup ke každému studentovi nebo žákovi, ale to znamená vynaložit značné množství práce, kterou asi na těch maminách, které drží naše základní školy na nohou nikdo nemůže chtít. A už vůbec ne za takový plat, jaký jim ministerstvo na jejich konta posílá. To je jen malá připomínka, že současná krize nám připomněla, že by se naše školství dalo velice rychle zkvalitnit, a to i bez rozsáhlých a drahých ministerských koncepcí. Šlo by to docela levně. Stačila by trocha dobré vůle a schopnost vyměnit staré návyky za nové.
Protože je dobré se vždy trochu omezit, budu se v této úvaze zabývat výlučně jen dětmi a mladými lidmi různého věku a s těmi souvisí nejrůznější typy škol a učilišť všeho druhu. Krize spojená s koronavirem odhalila nejen slabiny, ale i velké možnosti českého školství. Především se ukázalo, že čeští učitelé nejsou vůbec na změnu způsobu vyučování připraveni. Přesněji řečeno, jsou na ni připraveni tak málo, jako jsou různá nakladatelství, která vydávají výukovou literaturu. Těm totiž většinou stačí, když své psané knihy zpřístupní v elektronické podobě.
A učitelé si zase často představují, že ve své současné školní praxi mohou pokračovat, ale přes internet. Tak zahlcují své žáky a studenty požadavky a úkoly jako by se nechumelilo, jako by jejich školní výuka pokračovala dál. Jejich rodiče, kteří se spolu s nimi snaží tuto kalamitu zvládnout jsou z toho stejně nešťastní, jako jejich děti. Tím spíše, že učebnice, které jsou v současné době vydávány, nejsou většinou určeny pro vzdělávání dětí a studentů v domácím prostředí, ale výlučně pro práci učitelů v hodině. Jestliže si student nepřinese z hodiny vlastní poznámky, je taková učebnice pro domácí přípravu téměř jistě zcela nepoužitelná. To byl také hlavní důvod, který vedl před časem gymnaziální studenty, aby si vydali některé učebnice vlastní. Celou řadu těchto učebnic nazvali: „Pro spolužáky“.
Přitom výuka přes internet nabízí zcela nové možnosti. Především umožňuje individuální přístup ke každému studentovi nebo žákovi, ale to znamená vynaložit značné množství práce, kterou asi na těch maminách, které drží naše základní školy na nohou nikdo nemůže chtít. A už vůbec ne za takový plat, jaký jim ministerstvo na jejich konta posílá. To je jen malá připomínka, že současná krize nám připomněla, že by se naše školství dalo velice rychle zkvalitnit, a to i bez rozsáhlých a drahých ministerských koncepcí. Šlo by to docela levně. Stačila by trocha dobré vůle a schopnost vyměnit staré návyky za nové.