Vztahy mezi prezidentem Milošem Zemanem a větší částí členů ČSSD jsou slušně řečeno zvláštní. Podobají se fascinaci velkého davu lidí jakousi zvláštní kobrou, která tento dav lidí systematicky ničí, ale současně fascinuje svým vlivem. Tento dav se mu zřejmě rád podrobuje. A současně není to poprvé v dějinách, kdy se něco takového děje.

Adolf Hitler, vnímaný většinou Němců jako jejich vůdce, německý národ velice fascinoval. Každému nezávislému pozorovateli bylo však od první chvíle jasné, k čemu vliv tohoto „vůdce“ povede. Bylo zcela jasné, že k ničemu dobrému to nebude. Jen velké většině Němců to jasné nebylo. Přesněji řečeno, začalo jim to být jasné až v okamžiku, kdy jim začaly na hlavu padat britské a americké bomby. To ale není jediný takový příklad. Josif Stalin by byl hned další na řadě.

Proč je tolik členů ČSSD takovým na první pohled psychopatem jako je Miloš Zeman tak fascinováno, to se dá jen obtížně vysvětlit. Když viděl Carl Gustav Jung poprvé vystupovat živě Adolfa Hitlera, bylo mu jako zkušenému psychiatrovi okamžitě jasné, kam ho má zařadit. Totiž mezi ty psychicky nejubožejší typy, s kterými se kdy setkal. Ale jak to měl vysvětlit německému davu, který v něm viděl ztělesnění všech svých historických snů?

Od té doby psychologové, kteří se zabývají studiem skupin již učinili značný pokrok a dobře vědí, že psychologie davu se projeví téměř jistě právě prostřednictvím toho psychicky nejslabšího článku ve skupině. A tím byl na začátku minulého století v Německu zřejmě právě Adolf Hitler. Něco podobného platí pro fascinaci ČSSD Milošem Zemanem. Tím hůř pro ty členy ČSSD, kterým zbývá ještě alespoň trochu kritického rozumu. Již dávno se měli pokusit vymanit ČSSD z tohoto smrtícího vlivu.

Ale i takoví lidé, jako je Jiří Dienstbier mladší, kteří nikdy nebyli obdivovateli Miloše Zemana, se nechali přesvědčit, že strana musí mluvit jednotným hlasem a že voliči nemají rádi, když se členové jednotlivých stran mezi sebou přou. A to je velký nesmysl. Často se přece stává, že se většina nechá přesvědčit, aby podporovala lživou a nesmyslnou politiku. V takovém případě má jakékoli váhání jen a jen tragické následky a ty dnes dopadnou i na tu část ČSSD, která je prozíravější. Váhání postavit se lžím a nesmyslům je jedno a totéž, jako projev lhostejnosti.

To vše se ale netýká jen ČSSD, ale také opozice. Upozorňuje na to přední český komentátor Jiří Pehe ve svém článku, který nazval:

„Když se dvě koalice perou, Babiš se směje.“ Koalice Spolu, složená z občanských demokratů, lidovců a TOP 09, a koalice Pirátů a Starostů a nezávislých jsou ve sporu ohledně návrhu koalice Spolu vyvolat hlasování o nedůvěře vládě Andreje Babiše. Piráti a STAN se domnívají, že snaha o sesazení Babišovy vlády je „absurdní“, jak napsal na sociálních sítích předseda STAN Vít Rakušan.

Předseda Pirátů Ivan Bartoš v médiích vysvětlil, že pád Babišovy vlády by učinil hlavním aktérem dalšího dění prezidenta Miloše Zemana, což je nežádoucí zejména ve světle jeho minulých experimentů s ústavou. Ať už by Zeman nechal dovládnout Babišovu vládu v demisi, jako avizuje, nebo vytvořil vlastní, kterou by bezpochyby též klidně nechal vládnout bez důvěry až do ustavení nové vlády po volbách, měl by nad vládou absolutní kontrolu. Vezmeme-li v úvahu, že Zeman dál usiluje o ponechání ruského Rosatomu v tendru na dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech a má nevyřízené účty s vedením Bezpečnostní a informační služby, mohla by jeho vláda změnit směřování České republiky. Na podporu postoje Pirátů a STAN lze ještě dodat, že by bylo dosti podivné odevzdat vládu v zemi politikovi, na kterého senátoři chystají už druhou ústavní žalobu – tentokrát kvůli jeho projevu ke kauze Vrbětice, v němž s pomocí nepravdivých argumentů zpochybnil vládní tvrzení, že za výbuchy ve Vrběticích v roce 2014 byli ruští agenti, a možná vyzradil utajované skutečnosti.

Piráti a STAN preferují místo hlasování o nedůvěře rozpuštění Sněmovny. Jenže to je stejně nerealistické, a tudíž do jisté míry pokrytecké, jako je volání koalice Spolu po vyslovení nedůvěry. Bylo by k tomu zapotřebí 120 hlasů, přičemž jen vládní strany, které nemají žádný důvod k předčasným volbám, mají společně 92 hlasů ve Sněmovně. Koalice Spolu i proto tvrdí, že teprve vyslovení nedůvěry by přimělo vládní strany k podpoře rozpuštění Sněmovny, jenže je to jen spekulace. Jisté je, že obě strategie jsou krátkozraké pokusy udělat laciný dojem na voliče šest měsíců před volbami.

Koalice Spolu nemá pro svůj plán dostatek hlasů nejen kvůli neochotě Pirátů a Stan ho podpořit, ale i kvůli tomu, že by už jen k sehnání potřebných 50 hlasů k vyvolání hlasování o nedůvěře, musela spolupracovat s komunisty a SPD. A to se jí nechce už kvůli tomu, jak by to zapůsobilo na pravicové voliče. Komentátoři též varují, že jde o léčku, kterou prezident nastražil společně s KSČM a SPD. Dostatek hlasů nemá, jak už bylo řečeno, pro svůj plán dosáhnout rozpuštění Sněmovny a tím i předčasných voleb ani koalice Pirátů a STAN. Přesto se obě koalice ohledně dalšího postupu, v obou případech nerealistického, svářejí před veřejností.

Zejména koalice Spolu v podobě siláckých slov o tom, jak není možné nechat Babiše vládnout až do voleb, ač jsou už za šest měsíců, míří nikoliv na vládu, kterou nemůže reálně svrhnout, ale na koalici Pirátů a STAN. Chce je mezi voliči antibabišovského tábora vykreslit jako slabochy. Na námitky Pirátů a STAN, že by vyslovení nedůvěry vládě předalo politické otěže Zemanovi, odpovídají představitelé Spolu poněkud vágně, že se Zemana nebojí. Na tiskové konferenci se dokonce přirovnali k chartistům nebo parašutistům, kteří spáchali atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha.

Je to celé poněkud absurdní divadlo. Lze pochopit, že zejména koalice Spolu na sebe potřebuje upozornit, protože její volební preference jsou zatím spíše zklamáním. Činit to ale s pomocí strategie, která se tváří jako útok na neschopnou vládu, ale je ve skutečnosti namířena proti koalici Pirátů a STAN, nahrává v konečných důsledcích především Babišovi. Přísloví „Když se dva perou, třetí se směje,“ zde platí na sto procent.