Vytvářejí televizní reklamy sadisté a vyšinutí jedinci? Mám stále silnější pocit, že ano. Cílem reklam není prodat zboží, ale diváka potrápit, znepříjemnit mu večer a odradit ho od televize. Klesající statistiky sledovanosti tento dojem ostatně potvrzují.
Tak prý česká zahraniční politika za nic nestojí. Ztrácíme pozice, a pokud je nás vůbec vidět, jsme za exoty. Jak je to ve skutečnosti?
České noviny stále častěji publikují zprávy, které nasvědčují populační explozi: není dostatek jeslí, školek, dětských lékařů a v poslední době je umění dokonce sehnat porodnici s volnými kapacitami. Co to znamená?
V jednom z nedávných příspěvků v této rubrice jsme si mohli přečíst emocionálně laděnou obžalobu fiskální politiky Klausových vlád. Teď jsou pro změnu na řadě fakta.
Byla jednou jedna země, která v 90. letech utrpěla hospodářskou recesi, bankovní krizi, měnovou krizi, nárůst nezaměstnanosti, zkrátka svrab a neštovice. A kdo za toto neštěstí může?
Stručně řečeno, motorem růstu jsou úvěry. Čím víc úvěrů, tím rychlejší růst. Ale všechno má své meze.
Otázka fungování Lafferovy křivky v české ekonomice je uzavřena a zodpovězena. Kladně. Ale dosti slov, nechme hovořit čísla.
Stát vybírá každoročně více a více daní. Zejména inkaso daní z příjmu roste velmi dynamicky. Přesto stát není schopen hospodařit s přebytkovým rozpočtem. Jak je to možné?
Média publikují dramatické zprávy z Barmy: neklid, masové protivládní demonstrace, střelba do lidí, mrtví. Nedivím se Barmáncům, že protestují proti hlupákům a zlodějům, kteří jsou v jejich zemi u moci. Spíš se divím, jak to vydrželi tak dlouho. Barma je totiž ukázkovým příkladem potenciálně bohaté země, která byla totálně zničena, rozkradena a zdevastována socialistickou vládou. Socialismus v zemi deklaroval již v roce 1962 diktátor generál Ne Win.