Pražský magistrát se rozhodl podle revolučního vzoru Pol-pota a Kim-Ir-Sena skoncovat s podnikateli a živnostníky. „Ta buržoazní sebranka si jezdí po městě kudy chce, parkuje si kde chce, a ruší tím klidný život radních. S tím je třeba skoncovat.“ Něco podobného si zřejmě řekli na magistrátě i v městských částech Praha 2, 3 a 7. Jinak se totiž chování městských orgánů nedá vysvětlit.
Škoda slov. Výsledky jsou bohužel příliš dobře viditelné. Respektive téměř neviditelné.
Ekonomům se často vyčítá, že jsou nepřejícní vůči obyčejným pracujícím. Sami si sedí v teplé kanceláři, mají čistou a někdy i slušně placenou práci, zatímco dělníkům by zvyšování platu nepřáli. Ale není to tak docela pravda. Pokud jde o růst platů v ekonomice, řeknu to narovinu: jen houšť a větší kapky.
Kdyby Čína přestala nakupovat státní dluhopisy USA, americké veřejné finance by okamžitě „klekly“ a s nimi i celá ekonomika. Alespoň to praví lidová, ústním podáním šířená pověst.
Jiří Havel se zamýšlí, zda by se politici neměli vybírat losem. Je to méně absurdní nápad, než se na pohled zdá.
Mezinárodní analytici a komentátoři jsou v obtížné situaci, pokud jde o Rusko. Sympatizanti demokracie těžce nesou, že zemi se hospodářsky daří čím dál tím lépe s tím, jak se Rusko demokracii postupně vzdaluje. Stoupenci liberální ekonomie jsou v rozpacích ze silné role státu. Naopak nostalgická levice a milovníci sovětského modelu musejí být v šoku z toho, že v dnešním Rusku úspěšně funguje kapitalismus mnohem drsnější než kdekoli na Západě.
Názor, že Čína je země budoucnosti, která časem vystřídá Spojené státy v roli světové supervelmoci, je velmi rozšířený. Vlastně se z něho stal „mainstreamový“ pohled. Může se to skutečně stát?
Proč? Protože v New Yorku zažijete atmosféru, jaká není nikde jinde na světě. Proto.
Údajně jsou některé moje zdejší příspěvky kontroverzní. Nechápu proč. Vždyť s kontroverzními názory jsem ještě ani nezačal.