Zatím byla finanční a hospodářská krize z jistého pohledu až roztomile slušná, apolitická a v mnoha ohledech vyvážená. Postihuje země které jsou mimo eurozóny (Island, Maďarsko, pobaltí) i země s eurem (Řecko, Irsko, Portugalsko), postihuje střídavě více Ameriku (kde krize začala), tu zas Evropu
(kde se zdá, že krize teď řádí nejdivočeji). Vybírá si „jižní“ země, na které se hodí kritika zprava (Řekové, máte příliš málo aktivní ekonomiky a příliš mnoho státu), ale nevyhne se ani zemím na severu, na které se dá zase aplikovat kritika zleva (Irové, měli jste příliš hyperaktivní bankéře a bankovnictví, ve kterém bylo zapojeno příliš málo státu, příliš málo regulace). Zkrátka s krizí je v toto smyslu zábavná potíž, protože si dělá co chce, padni komu padni, a nejde ji snadno zobecnit.
To, že ekonomika a ekonomická logika nefunguje v extrémně malých jednotkách, nazvěme si ji třeba nanoúroveň (abychom ji odlišili od mikroúrovně), to se mezi ekonomy šušká již dávno. Překvapující a nové však je to, že pravidla tržního kapitalismu nekolabují jen v extrémně malých celcích, ale také, jak ukazuje současný vývoj, v celcích extrémně velkých. I tady paradoxně zjišťujeme, že věci fungují lépe, když se nechováme podle přísných pravidel tržního kapitalismu.
Člověka musí do jisté míry zarazit dvě zajímavé, na první pohled tak trošku nekompatibilní události "ulice" současné doby, které se udály nedávno a hýbou světem. Ta první jsou protesty na Wall Streetu, které se rozšiřují po celém světě a jsou - alespoň na první pohled - kritické vůči současnému kapitalismu. Na druhé straně tady máme úmrtí Steva Jobse, miliardáře a jednoho z opravdových kapitánů průmyslu, kteří se stali de facto jeho symbolem. A přesto: Steve Jobs byl a je milován a jeho odchod z tohoto světa vyvolal nekonečný soucit. Reakce ulice, stejné ulice, která o kousek vedle bojkotuje kapitalismus, byla velice sympatizující a skutečně dojemná. Známé jsou fotografie, které obletěly celý svět, kde lidé na ulici kladou květiny a děkovné dopisy před obchody Applu. Ano, před obchody.
Podívejme se na protesty intelektuálů na Wall Street (tento článek píši jen pár ulic od finančního distriktu), které jsou bezprecedentní a je třeba je brát vážně. Nejedná se totiž v marxistickém pojetí o proletariát, který si chce polepšit a skuhrá na své nuzné podmínky, ale o mladé, vzdělané a většinou i dobře situované jedince. A vskutku, nejsou sami, jsou podporováni drtivou většinou myslitelů: jen namátkou, schválně si prohlédněte současné ekonomické bestsellery třeba na Amazonu: jsou to všechno knihy kritické ke kapitalismu, odvracející se od racionálních modelů, návraty ke slovům, jako je mýtus, iracionalita, nefunkčnost, kolaps, krize atd.