Obdobně jako reklamy na "párky z masa" se dají vykládat politické slogany. Třeba "budu vám naslouchat" v překladu znamená - uvědomujeme si, že máte pocit, že vám politici nenaslouchají, a máte pravdu, a já s tím něco udělám. Proto je, zdá se mi, užitečné sledovat reklamy a slogany i z té negativní stránky.
Demokracie i svobodné trhy jsou naším výtvorem a že se proto o ně musíme starat, pečovat o jejich duši a ducha. Kapitalismus před dvaceti lety vypadal jinak než dnes a to vůbec nemluvím o tom, jak vypadal před sto lety. Mám za to, že jeho dnešní podoba je, přes veškeré peripetie, lepší.
Propast nepropast, bylo jenom otázkou času, kdy Spojeným státům dojde fiskální čas. Už teď začíná Amerika řešit podobné otázky jako Evropa v celé jejich palčivosti - tedy nutnost úsporných opatření. A nepřinese to náhodou zpomalení hospodářství?
Mohli Židé za mor? Může euro za krizi? Jsou evropské finance nejhorší na světě? A kdo je pak nejlepší? Peníze by měly proudit od bohatých k chudým, alespoň takový by měl být ideální stav podle ekonomů. Ve světě ale pozorujeme přesný opak, neboli čínský syndrom.
Mají i instituce svou duši, o kterou je nutné dbát a kultivovat ji? A má ji česká společnost? A pokud ano, staráme se o ni? Tady nestačí jen Patočkova péče o vlastní soukromou duši, ale pokud je naše duše vyhřeznutá i navenek, péče o ni se stává i péčí o okolní svět, jeho (naše) instituce a zřízení.