Současnou společnost lze popsat jako trpící neurózou: víme toho mnoho, ale cítíme málo. Dobro a zlo je v dnešní specializované společnosti dávno neseno institucemi, člověk je již nenese sám v sobě, a krásné etické výčitky směřujeme vůči institucím, systému, tedy politice.
Klidné Vánoce mohou mít jen civilizace, zvyklé na klid. Pouze simulovat narychlo klid pro pár večerů v roce je náročné.
Strach, který platí v technologii, platí i v ekonomii: dluh, který jsme si vytvořili, abychom zbohatli, jsme přepálili a místo toho, aby on sloužil nám, my budeme sloužit dluhu.
Existuje jeden zdroj růstu, který je náš - a to doslova a do písmene: totiž my sami. Nemyslím to nikterak zle, když řeknu, že člověk může vyprodat sám sebe. Myslím to tak, že prostě části našeho konání, našeho já, které nebyly součástí tržního mechanismu, se jím stanou.