U trhů nikdo neví, kam a jak se budou pohybovat. To je asi normální - stejně jako to nevíme u sportovních utkání, sázek a dostihů nebo u počasí či své zítřejší nálady, natož u nálady svého partnera. Co není normální, že právě na tomto virtuálním finančním trhu záleží běh světa, veliký počet jeho hodnot (skoro všechny ceny), jeho tep, zdraví a lapsy, pýcha a kolapsy.
Člověk je mnohokrát a opakovaně zvyklý poslouchat, jaká všemožná nebezpečí nás čekají, pokud ekonomika nebude růst. Málokde se však hovoří o tom, že i ten úžasný a všemi kýžený růst má svá rizika.
V hlavách si nosíme pozoruhodné mentální obrazy, podle kterých se pak chováme. Na těchto obrazech je pozoruhodné to, že o nich většinou ani nevíme. Jsou to takové ty věci, o nichž nevíme, že víme, že se podle nich rozhodujeme.
Vezměme si příklad ekonomie a současné debaty. Tak třeba útlak systému a jeho levicová kritika - čtením této literatury máme představu, že nás systém utlačuje, že nám nedovoluje být sebou samým, že nás oddaluje a odcizuje od nás samých. A mentální obraz tohoto útlaku je, že nás utlačuje shora. Že by člověk chtěl stát vzpřímeně, volně dýchat a cítit se přirozeně, ale systém jej stlačuje dolů, k zemi.
Smysl evropské integrace se dlouho ztotožňoval s ekonomií. To je do jisté míry pochopitelné, ale tato sázka měla a má svou cenu. Tou je, že v momentě globálního ekonomického zpomalení došlo i k zpochybnění smyslu integrace, či dokonce smyslu Evropy.
Supermanovi nedělá problém zachránit autobus plný dětí, ale že by jednou provždy vylepšil silnice nebo pravidla silniční dopravy, to ne. Spiderman chytne plno zlodějů, ale nepřispěje svou genialitou k institucionální reformě policie.