Mezi námi lidmi zlidovělo rčení "teoreticky to funguje, ale prakticky ne". Máme tím na mysli situace, kdy praktické okolnosti brání funkčnosti čehosi, co by - čistě teoreticky - mělo fungovat dobře. Ve skutečnosti je však mnohem častější situace právě opačná: v praxi to funguje, ale v teorii nikoli.
Mnoho dnešních debat se točí kolem toho, jak zavést etiku do ekonomie. Jako by ekonomie stála neutrálně mimo. Zapomínáme přitom na to, že ekonomie již svoji etiku má. Zvláštní, nediskutovanou, ale má. Z dálky se ekonomie tváří jako neutrální, technická, vědecká disciplína. Přitom je to spíše etická škola, která hlásá morální doktríny skrze výše zmíněné nástroje. Etiky jsou různé - komunisté měli svoji, nacisté také, pak je křesťanská etika či ateistická. Prostě to, že něco má svou etiku, ještě neznamená, že je to etika přijatelná.
Neviditelná ruka trhu neexistuje, tvrdí jeden z hlavních představitelů společnosti Danone Emmanuel Faber. Do této úvahy se pustil, když viděl, jaký dopad mělo podnikání jeho společnosti v jedné indické vesnici. Pokud jeho podnik, jakkoli se může zdát bohulibý (ale vždy zejména ziskulibý), zpřetrhá místní jemné předivo (ne)ekonomických vztahů mezi rodinami, kdo za to může? Co když prodej jeho hyperefektivně vyrobeného jogurtu podpořený mediální kampaní vymyšlenou psychology s doktoráty z těch nejdražších univerzit zničí místní neefektivní a nekonkurenční rodinnou farmářskou výrobu a uvede tak třetí stranu do bídy? "Jak se mám vypořádat s tím, jaké dopady má moje každodenní činnost na jiné, na společnost a na mé obchodní konkurenty?" ptá se a zároveň přiznává, že v této indické vesnici narazil na jednu z nejtěžších profesionálních otázek, která mu kdy byla položena.
Tak to nakonec vypadá, že evropské hodnoty otestuje ukrajinská krize více než krize ekonomická. Brzy možná ještě rádi budeme vzpomínat na propady indexů na burzách a naježené vlasy z negativního znaménka před číslem ohlašujícím vývoj HDP. Vlastně to člověka mrzí, že to je tak primitivní, až to bolí.