Pouze těžko jsem si dokázal představit, že snad nejplastičtější popis hrůz, které se děly během nacistické nadvlády nad velikou částí Evropy, se dočtu v technickém popisu rutinních, legálních operací, které se děly uvnitř našeho finančního sektoru. Jak bychom se chovali nyní pod taktovkou protektorátního práva, není zřejmé, ale zato víme, jak jsme se chovali kdysi.
Kdy budeme mít stabilní civilizaci, která se nepředlužuje až k bankrotům a která sobecky nevycucává energie budoucnosti? Civilizaci, která si uvědomí, jak je bohatá, a přestane s větším bohatstvím prahnout jen po větším bohatství? Kdy budeme mít federální Evropu, která se bude schopná dohodnout a bude mít společnou nejen monetární politiku, ale i základní hodnoty, a bude moct své životní krize řešit systematicky, a ne jen zaplácáváním jednoho problému na úkor druhého? Kdy? Až budeme chtít.
Labyrint (evropského) srdce
Dejvická voda se stala nebezpečnou, protože ožila. Podle zlých jazyků se prý v Dejvicích živá voda (užitková/nekultivovaná/odpadová/plná života) dostala do mrtvé (bez života, bakterií, se selektovanými chemikáliemi a látkami), která je pitná. Tato živá voda se zpět vrátila rovnou, aniž by prošla očistným cyklem přírodním či chemickým.
Představte si místnost, říkejme jí podle Tarkovského Zóna, která vám, když do ní vstoupíte, splní všechna přání vašeho srdce, všechny vaše sny. Jediný "zádrhel" je v tom, že tato zóna plní vaše opravdové přání, nikoli tedy, co si přejete přát, ale to, co si přejete. Neplatilo by tedy to, co byste v místnosti vyslovili nebo co si tam v duchu přáli, Zóna by přeskočila tuto rovinu a plnila by přímo přání vašeho nejhlubšího srdce.
Představte si, že jste vesmírný pozorovatel a sledujete dění na Zemi, ale jediné, co nevidíte, jsou peníze. Zaprvé si všimnete, že kdykoli člověk dostane hlad, lidé v restauraci mu dají najíst. Dotyčný poděkuje, mávne rukou (v níž je kreditní karta, kterou ovšem Marťan nevidí) a jde dál. Pak jde do kolektivu lidí, kde se většinou mluví, dělá něco na počítači a občas rukama (tomu se říká práce). Lidé se tam různě snaží, předhánějí se, pomáhají si a všem v dané firmě jde o jednu a tu samou věc.