Setkání s některými z blogujících kolegů a kolegyň bylo v sobotu večer 23/1/10 opravdu moc příjemné.
Zdravím všechny, komu v neděli 17/1/10 nezbylo, než sednout za volant a přesunovat se odněkud někam autem. Tak schválně, kolikrát jste chtěli zatočit a jeli rovně? Kolikrát se Vám auto roztančilo na sněhu? Kolik kolizí jste cestou potkali?
Třináctka v datech pro mě byla vždycky šťastné číslo, ovšem u té lednové středy 13. v roce 2010 jsem si chvíli nebyla úplně jistá, jestli jsem o to „štěstí“ nepřišla.
Byl jednou jeden dvůr a na něm panoval zvířecí ráj. Všichni psi, co na něm kdy žili, měli rádi kočky a kocoury a kočky a kocouři zase měli rádi psy. Až jednou, když zemřel milovaný a hodný vlčák Dan první, přivezli si děda s babičkou z útulku Dana druhého.
Já asi „normální“ nejsem. Ať jsem, kde jsem, pořád se mi v hlavě honí nějaké zběsilé myšlenky. Čím to je? Tenhle myšlenkový veletoč jsem mívala někde na střední, když jsem hledala otázky na všechny možné odpovědi. Na vesnici jsem je nenacházela, město mi dávalo mnohem větší pocit svobody, větší pocit anonymity.
V jednom ze svých blogů jsem psala o dětském domově v Pyšelích. Dnes už je jasné, že děti uspěly. Pro mne osobně je to důkaz, že občas skutečně stojí za to se ozvat a nesouhlasit, když je člověk, nebo skupina lidí přesvědčena, že nějaké připravované opatření není zrovna nejlepší.
"S prezidentem Klausem se shoduji v hodnocení, že rok 2009 nebyl právě zdařilý. Pádem vlády jsme se nechali zavést do vleklé politické krize. Otázkou samozřejmě zůstává, kdo všechno se o to zasloužil.
Ze stávající krize teď musíme najít cestu ven. Doufejme, že k tomu přispějí i volby do obou komor parlamentu a obecních zastupitelstev, které nás v novém roce čekají. Mluví-li pan prezident o tom, že je žádoucí silná a akceschopná vláda, je to však stejné, jako když si přejeme býti zdraví a bohatí, nikoliv nemocní a nuzní. Míní-li tím velkou koalici, znamenalo by to stagnaci namísto nutných reforem a změn v naší republice. Zkušenosti z období tzv. opoziční smlouvy jsou svými výsledky velkým varováním. Velká koalice se osvědčuje jen výjimečně, a to pouze za předpokladu, že se obě strany v zásadách a cílech vládnutí shodnou.
Shoduji se s prezidentem Klausem také v tom, že v životě jde naštěstí i o jiné věci než o politiku a ekonomiku a že je třeba klást důraz i na tradiční hodnoty, jako je fungující rodina, pevné mezigenerační vztahy a vzájemná tolerantnost. Právě proto však nemohu podpořit jeho apel na sobeckost, který jsem v projevu vysledoval. Stejně jako dlužíme minulým generacím za mnohé, co pro nás vybudovaly, dlužíme i našim dětem a vnukům. Každý je součástí řetězce a nežije svůj život jen sám pro sebe.
Ano, je pravda, že máme v první řadě pomáhat tam, kam dohlédneme, ale stejně sobecké a omezené by bylo popírat nutnost rozvojové pomoci dále od našich hranic. Česká republika má v současnosti již několik vysoce profesionálních a ve světě uznávaných neziskových organizací a nadací, jejichž další fungování a činnost v zahraničí jsou nanejvýš nutné. Nezapomínejme na ně prosím, a to ani v dobách ekonomické krize.
V projevu prezidenta republiky mně zaujala i pasáž o „těch", kdo se snaží zastavit společenský pokrok. Rád bych věděl, koho má prezident Klaus na mysli a co vlastně je společenský pokrok. Změnu společnosti přeci nelze nikterak zastavit, společnost se vždy nějak měnila a měnit se nadále bude. A tyto změny podle mého názoru v demokratickém světě, ve kterém žijeme, nikterak zastavit nelze."
Karel Schwarzenberg
předseda TOP 09
1. ledna 2010
PS: Podepisuji.