Fascinuje mě, jak se tady v Česku novináři často pachtí, aby poukázali na nepravosti, a ve finále jsou jediní, kteří z toho mají stres. Lidé mávnou rukou – to je jasný, všechno je špatně – a ti, kterých se to týká, to vědí, takže si hlavu nelámou. S kolegy jsem několik měsíců připravovala reportáž do Paralympijského magazínu (zdlouhavé získávání dokumentů, zdlouhavé ověřování skutečností atp.), která se nakonec vysílala v zářijovém dílu týden před mým porodem (ano, byl to pomalu větší porod), a v podstatě nic nezměnila. Naopak.

Šlo o to, že Jaroslav Křeček, předseda České asociace tělesně postižených sportovců, působil ve Výkonném grémiu Českého paralympijského výboru, aniž by disponoval nutným negativním lustračním osvědčením, které vyžadují stanovy výboru. Jak se ukázalo, ani nemohl. V minulosti byl totiž agentem StB s krycím jménem Voříšek, jeho svazek, jehož pravost jsme si ověřili, si kdokoliv může objednat do badatelny a přesvědčit se sám. Problém je, že Český paralympijský výbor dlouhodobě blokuje start na velkých mezinárodních akcích sportovcům z organizace, se kterou je 6 let ve sporu (Český svaz tělesně postižených sportovců) a argumentuje přitom dodržováním pravidel. Sám Křeček se opakovaně účastnil jednání se sportovci, které se snažil přesvědčit, aby přestoupili k němu, pokud chtějí být přihlašováni na velké mezinárodní akce, a poukazoval přitom právě na nutnost dodržovat pravidla. Když se ukázalo, že pravidla sám porušuje, začal dojemně lhát o svojí minulosti a apelovat na city novinářů.

Daleko víc alarmující, je ale skutečnost, že onen údajně striktně na pravidla orientovaný paralympijský výbor toho, kdo je porušil, podržel, stejně jako Česká asociace tělesně handicapovaných sportovců. Křeček už sice není ve výkonném grémiu ČPV, ale předsedou asociace je dál, a ještě ke všemu na rozdíl od již zmiňovaných diskriminovaných handicapovaných sportovců vesele cestuje po světě, kam ho vysílá právě paralympijský výbor. V minulosti byl například vedoucím výprav na paralympiádě v Pekingu nebo ve Vancouveru.

Aktuálně letí za peníze z přidělené dotace od ministerstva školství (vyčleněno na něj bylo 100 000 Kč) jako administrátor výpravy postižených atletů na tři týdny na Nový Zéland. Pěkný výlet, nemyslíte? A platíme mu ho všichni, pěkně ze společných peněz. Je neuvěřitelné, že ministerstvu ta situace „sportovci ne, bývalý agent StB ano“, nevadí, a je ochotné to financovat. Navíc nejde jen o již zmiňované sportovce ze svazu tělesně postižených, kteří přišli například o paralympiády v Pekingu nebo Vancouveru. Nyní by při troše dobré vůle mohla za peníze na Křečka bez potíží jet třeba mladá nadějná atletka z pražské Jedličkárny Anna Vocelová, která má splněný limit a je členkou svazu sdruženého v ČPV (všechny pravidla splněna). Jen na její start neměly její svaz ani oddíl peníze. Role administrátorky celé výpravy se přitom klidně mohla ujmout například funkcionářka České asociace tělesně handicapovaných sportovců Jaroslava Krakovičová, která už ve výpravě stejně je, jako šéfka dílčí skupiny tělesně handicapovaných (s tím opravdu zas až tak moc práce pro ženu schopností Krakovičové není, zažila jsem takových akcí několik a vím, jak to vypadá). Křeček by seděl v rodné vlasti a Vocelová mohla klidně sbírat zkušenosti. Na to snad ministerstvo školství ty peníze původně dalo, ne???